Uvedené motto, známé v Evropě již od raného středověku, nemělo na mysli pouze fakt, že od východu se šíří nad členitý kontinent sluneční světlo, ale především skutečnost, že onen tehdejší okraj obrovského nadkontinentu je obdařován idejemi, učeností, až vší kulturou, právě z Východu. Tehdy se fakticky začal historicky tvořit Abendland. Zem, kde civilizace Orientu, řečeno anglicky, skutečně končí, čili pohledem z východu příznačně zapadá, jako zmíněný sluneční svit. Takže nakonec i v nejrozšířenějším jazyku Evropy je slůvko abendland pojmem označujícím zemi na západě. Ta za posledního půl tisícileté nejenže nepochopila civilizační světlo neustále z Orientu šířené, ale snažila se v dějinách nebývalým zrychlováním přirozeného vývoje, pohánět svými výboji dokonce i dějiny Východu. Tato neblahá činnost Západu pak v mém přesvědčení vyjadřuje i nové pojetí fráze ex oriente lux, dokonce jakousi prognózu. Předpověď, že Abendland je skutečným západem veškeré lidské civilizace, po níž musí opět přijít z Východu nová, tak jako tomu bývalo po celé dějiny.