Jenom velice krátce. Osobně si politické strany rozdělují nikoliv do příbuzenských rodin, jako někteří politologové, ale především do vývojových generací. Za nejvýznamnější typ stran v jakémkoliv demokratickém systému, neustále považuji masové politické strany. Vznikaly vesměs jako dělnické či lidové, které v jednotlivých zemích měly statisíce ba až miliony členů. U těch komunistických dokonce nejen pouze přispívajících, ale skutečně aktivních. Další generaci stran soutěžících o moc v zastupitelských demokraciích, tvořily strany voličské, které měly sice menší počty příslušníků, ale před volbami naopak velké množství aktivních propagátorů, doslova v každé obci. Dneska existuje nový druh stran, které si nazývám kryptomafiánské. Jsou tvořeny především, nebo dokonce výhradně, funkcionářským aktivem, který kromě zajišťování organizačního provozu strany, shromažďuje především finance od sponzorů a donátorů, aby za ně v předvolebních obdobích pořádal všechny ty propagandistická orgie. Takoví její členové považují za zcela přirozené, že jsou za svou neustálou aktivitu odměňováni, především pak tehdy, když strana uspěje ve volbách. Strany, které si navíc mohou dovolit i mezi volbami vydržovat alespoň nějaký profesionální aparát vytvořený mimo jiné i ze svých nejaktivnějších členů, naprosto organicky vytváří prostředí pro klientelistické vazby mezi jednotlivými reprezentanty a okolím. V případě, že jádro klientely získá významné posty, stanou se jeho jednotliví členové fakticky bossy, kteří se v zájmu udržení u moci, musí obklopovat svými lidmi. A ti zase svými. Takže vzniká přirozený klientelistický systém, samotný základ mafiánství. Protože moc, především ta politická, je vůbec nejvýznamnějším mezilidskou ambicí, je logické, že v politickém prostoru se v systému, v němž existují pouze strany s malým počtem členů, projevují nakonec všechny prvky skutečného mafiánství. Takovéto strany jsou proto v mém myšlení dalším prvkem demográzlie.