Kalousek včera zahájil nové kolo mediálního boje za prosazení svého nehumánního návrhu měnícího penzijní systém. Mám ale dojem, že tentokrát na to může doplatit. Oblažil totiž veřejnost zprávou, že má záznam z porady vedoucích tištěných médií, na níž se prý dohodli koordinovat tažení proti některým aspektům tak zvané důchodové reformy. Dneska ale vydal prohlášení, že si celou věc vymyslel, žádný dokument nevlastní, nýbrž má jenom kusé informace ze zmíněné porady a že chtěl pouze veřejnost upozornit na to že, cituji, &šéfredaktoři řady českých deníků se scházejí, aby koordinovali mohutnou mediální kampaň proti penzijní reformě, zejména pak proti sjednocování sazeb DPH, které by výrazně ovlivnilo zisk jejich vydavatelů, konec citace. Z toho plyne první nebezpečné poznání. V korupcí prolezlé ČR existuje politik, který přes své bonzáky kontroluje tisk, čímž je ohrožena svoboda tisku. Za druhé; existuje politik, který za svou pracovní metodu užívá mystifikaci, takže z demokratického politického systému dělá nedůvěryhodnou formu vládnutí. První otázkou, která každého hned napadne je: Kdy vlastně Kalousek mluví pravdu? A to nejen v tomto konkrétním případě. Ta se samozřejmě ihned objevila na většině webů, sledujících současné dění. Je na ni jediná, dlouhodobě ověřená, a bezvýhradně platná odpověď. Nikdy. Kalousek je největším grázlem polistopadové politické věrchušky a je si jenom přát, aby nyní konečně narazil. Síla médií je totiž nepřekonatelná. Ta, když to potřebují, dokáží z naprostého idiota udělat génia, z největšího darebáka zasloužilce, dokonce z vraha hrdinu a z každého politika to, čím skutečně je, zločince. Tentokrát si Kalousek vybral skutečně silného nepřítele. Nejen novináře, ale především vlastníky tisku, což je fakticky hlavní páka nadvlády globální finanční oligarchie, nejmocnější to síly světa. Největší grázl v současné vládě je už příliš dlouho příslušníkem polistopadové politické moci a tak asi pomalu ztrácí soudnost o svém skutečném vlivu.