Když jeden z mých nejlepších přátel v polovině sedmdesátých let emigroval na Západ. Zakotvil v Rakousku. A i v té poměrně střídmé zemi se jako psychiatr od místních dozvídal, že si jsou vědomi, že tančí pod svahy sopky. Uběhlo skoro půl století a&já nabývám přesvědčení, že už tančíme přímo v kráteru té sopky. Slovník politických ekonomů zná tři termíny pro hospodářský pokles. Krizi, recesi a depresi. Za krizi se v našem prostoru vydává každý větší hospodářský pokles. Recese, to už je pokles tvorby HDP trvající minimálně dvě čtvrtletí za sebou. Což nás potkalo v minulých dvou letech. Deprese zažil svět Západu teprve dvě. V roce 1873 a v letech 1929  1931. Varující je, že po obou došlo k celosvětovým válkám s následnými průvodními jevy. Po první vznik Leninova státu a po druhé zase čtyřicetiletí studené války. Několik nositelů Nobelovy ceny za ekonomii varovalo současné vlády, ať po právě proběhlé finanční krizi neprovádí úsporné škrty státních rozpočtů, že je to nejspolehlivější cesta k ekonomické depresi. Jelikož žádná vláda si jejich varování ani nevšimla, jsme podle mého soudu na spolehlivé cestě nejen k depresi, ale k následné třetí světové válce. Což by konečně mohlo vytvořit revoluční situaci, o které doufám, že ji chudí světa konečně uskuteční s využitím zkušeností z předešlých dějinných vzpour a revolucí, minimálně Pařížskou komunou počínaje a Říjnovou v Rusku konče, takže si ji už definitivně nenechají ukrást.