Dalším důkazem pro tvrzení, že v podhoubí až podezřele intenzivně medializovaného odporu vůči koalici na magistrátu v Praze jsou havlijáni, spočívá v hlavním principu, který pískající demonstranti prosazují. Chtějí na magistrátu nové tváře. Odpovídá to Havlově kýčovitému pojetí politiky, povyšující morálku vládců nad společensko-ekonomické podmínky celého systému. Což je pokleslým projevem spasitelského komplexu. Víra v nápravu politického systému vstupem nových tváří je lidsky naivní a politicky hloupá. Už dávno platí, že u starých tváří alespoň vím, co mohu očekávat, u těch nových to nejenže nevím, ale zkušenosti ukazují, že na vysokých funkcích si každý chce nahrabat. Takže kdo se již obohatil natolik, že se dostal v dnešním žargonu za vodu, v budoucnosti už nemusí být ani tak chtivý. Politickou hloupost víry v nové tváře v politickém systému ČR dokonale vyvrátila praxe minulých dvaceti let. Systém zastupitelské demokracie byl vygenerován lidmi, kteří se po listopadu dorvali k moci, jíž se vzdala KSČ. Celých následných dvacet let dělali všechno proto, aby jim už nemohla být odebrána. Veřejnost se navíc na četných osobních příkladech mohla dávno přesvědčit, že každá nová tvář, která se chtěla zásadně proti systému vymezit, byla z mocenských struktur vytěsněna, nebo se nakonec nechala systémem spolknout. Dneska je už v naší zemi politický systém natolik pevný, že je už nereformovatelný. Chtít měnit politiky je tedy pouhým zákulisním trikem skutečné moci, aby odvedla lidovou nespokojenost do mocensky zvládnutelného kanálu. Řiditelé pražského vzepětí lidu jako obvykle svedli poctivě míněnou iniciativu odporu na scestí, aby fakticky upevnili současnou moc.