Jak jsem předpokládal, ihned po říjnových volbách se stoosmnáctková většina ve sněmovně začala chovat tak, jak se na to připravovala od květnových voleb. Aby již na příští rok prosadila do rozpočtu schválení všech inzerovaných postihů obyčejných lidí svými asociálními škrty, odhlasovala si ve sněmovně stav legislativní nouze. Zneužila tedy autoritativně institutu chránícího demokracii před mimořádnými okolnostmi, jakým je například ohrožení bezpečnosti občanů státu a využila jej k prosazení poze zájmů svých skutečných pánů. Aby její bezohlednosti nebylo dost, tak následně zákony dokonce odhlasovala v dosud ve sněmovně nevídané praxi, čili bez rozpravy. Narušila tím demokratické principy tak diktátorsky exemplárně, jako by řekla poslancům nemusíte vůbec do sněmovny ani chodit. Čímž rovněž sdělila většině občanů, kteří si tuto vládu nemají možnost vydržovat, nejste našimi klienty. Tím vším se dostala doslova na práh posledního kroku každé revoluce, tedy i ku příkladu té, která se odehrála v Rusku před víc jak devadesáti lety. Od ní se však liší, je viditelně protilidová. Už se to ani nesnaží zakrývat.