Bez ohledu na to, zda někteří přemýšlivci pochybují o existenci neoliberalismu a jiní jej uznávají jenom v politice, dosavadní praxe jejich vládnutí – a to nejen v ČR – odhalila jednu podmínku nutnou, leč ne postačující, k udržení jejich nadvlády. Stanou-li se vyznavači bezbřehých svobod vládnoucí skupinou, potřebují k udržení své převahy, aby jejich ideologii individuální svobody přijala většina společnosti. Pak si může vyvíjet opoziční aktivity, jaké chce. Jen když je odpor vůči vládnoucím rozdroben do mnoha dílčích skupin, iniciativ, aktivit, sdružení, hnutí a já ani nevím, jak je všechny ještě klasifikovat. Mocní naopak jednotlivá zrnka odporu vůči sobě často zdánlivě uznávají, ba někdy i tajně podporují, jen když proti vládní moci stojí osamocena. Nesmí se však sjednotit ke společné akci. Každé sjednocování je podle demagogie liberálů všeho druhu ohrožením svobody, smrdí komunismem a tedy nepřijatelné. Jen díky tomuto přístupu k iniciativě lidu se neoliberálům, čti liberálům globálního světa, daří udržovat si své vládnoucí postavení.