Je tomu dneska právě 11 let, co se naše zem stala poprvé v moderních dějinách agresorem. Spolu s dalšími 19ti zeměmi válečnického satelitu USA se zúčastnila bombardování Srbska, toho zbytečku bývalého velkostátu Jihoslovanů. Němci z Rakouska i z Říše se tímto způsobem konečně Slovanům pomstili za prohru v první i druhé světové válce. Definitivně se tím stali spojencem Ameriky místo již neexistujícího Sovětského svazu. USA do globální propagandy přesvědčující svět že Srbsko je uzurpátor a Srbové krvelační zločinci, vložilo stovky milionů dolarů. Velmi aktivně se v tom angažovala  Krvavá Mary, Slovanka ve službách vlády Spojených států coby ministryní zahraničí, která tím dokreslila starou dějinnou pravdu, že Slované mohou být poraženi jen a jenom za pomoci zrádců ze svých řad. A to nemluvím o šiřiteli globální pravdolásky, který tehdy dokonce obohatil světový politický slovník o pojem humanitární bombardování, čímž logicky dovršil velezradu svého národa, kterou jeho rodina zahájila již za první světové války. NATO, do kterého jsme pod vedením Zemana tehdy právě vstoupili, poprvé bezohledně porušilo základní článek svého statutu, že nebude agresorem. Bombardovalo pak Srbsko 78 dní, shodilo na něj 20 tisíc tun výbušnin, leteckých útoků bylo celkem 3.765 a bombardovány byly nejen vojenské objekty, ale dokonce uprchlické tábory, osobní vlaky a svět se nikdy nesměl dovědět, kolik zahynulo civilistů, především žen a dětí. Rozkaz k bombardování dal Španělský zloduch a skrytý nacista Solana a útokům velel Americký generál Clarke. Ti první by měli být z rozhodnutí válečného soudu popraveni a s nimi i vrchní velitelé všech 19ti zemí, které maličkou zem ničili. Znova opakuji, že jsem přesvědčen o nutnosti trestu smrti právě pro vrcholné politiky, kteří svým rozhodnutím způsobí smrt nevinných lidí. A nejen že jsem o tom přesvědčen, doslova po smrti takových papalášů volám.