Není nic jednoduššího, než vypracovat vyrovnaný rozpočet. Stačí k tomu umět pouze sečítání a odčítání. Což platí pro rodinu, obec, vyšší územní celek, či celý stát. Potřebuje to při tom jediné, být realistou a nevydávat víc, než kolik vydělám. Jinými slovy, být odpovědný sám k sobě. V reálu se sice může přihodit, že se sníží náš výdělek, ale musím na to okamžitě reagovat snížením spotřeby. Doma, i ve státě. Zatímco ale každá domácnost musí dodržovat toto pravidlo, stát je proti ní v obrovské výhodě, protože všechny vydávané peníze fakticky vrací sám sobě. Jenom musí dobře nastavit daňové zákony. Není tedy pravdou, že nejdůležitějším zákonem je rozpočet, ale je absolutní pravdou, že nejdůležitějšími zákony jsou ty daňové. Ty totiž zásadně definují, životní standart občanstva. Není pravdou, že pouze přerozdělují prvotní distribuci výnosů, jak tvrdí odborníci. Zákonodárci, kteří vládám nadiktují daňové zákony, které nezajišťují občanům dostatečný standard, jsou tak plně odpovědni za zadlužování země. Zákonodárci, kteří nezvýší daně po roce, v němž došlo k dluhu, jsou pak jednoznačně neodpovědní a měli by být okamžitě vyměněni. Taková sněmovna totiž ztratil důvěru lidu A takoví, kteří v době zadlužení naopak ještě snižují výnos daní, by měli být popraveni, jako třeba ještě nedávno v Jižní Koreji popravovali každého, kdo ze země vyvezl kapitál a snížil tím bohatství země. Politika záměrného zadlužování státu totiž je tím zásadním ohrožením bezpečnosti a jistoty obyvatel země. A občané by se měli v prvé řadě naučit co nejlépe rozeznávat, v čí neprospěch jejich volení zástupci zadlužují stát.