Nevím čím to je, asi zkušenostmi stáří, ale když kupříkladu v televizi slyším, jak muž říká ženě jak je krásná, tak já bezděky slyším: Mám chuť na sex s tebou. Řečičky o kráse jsou v mém vědomí pouhým mužským pokrytectvím, vyprodukovaným civilizačním procesem. A s vysokou pravděpodobností k tomuto pokrytectví muže přivedly ženy samotné, které sice také mají chuť na sex, ale chtějí být vždycky obdivovány. Na tento druh pokrytectví jsme si už tak všichni zvykli, že nám vůbec nepřijde na mysl, že je na něm něco nepřípadného, nebo dokonce špatného. Jsme dokonce nakloněni takové chování považovat za ctnost. Což se ale naprosto nedá říci o kratičkém textu v rubrice publicistiky, od jistého pana Františka Kalendy ve včerejším deníku Právo. Napsal v něm, že podnikatelé přesídlují správu svého majetku z ČR do Lichtenštejnska proto, že jeho daňový systém je přátelštější k podnikatelům. Slovíčko přátelštější je sice pravdivé, ale pouhou poetickou zástěrkou tvrdé podnikatelské ziskuchtivosti, jako jsou řeči o kráse ženy zástěrkou pro jednosměrnou mužskou sexuchtivost. Prohřešek pana Kalendy by tedy mohl patřit do rodu civilizačních lží, pokud by již dále mlčel. Jenže on s drzostí pokračoval v psaní a tvrdil, že jím zdůrazňované přátelství spočívá v jednoduchosti daňových předpisů a daňových přiznání, jehož formulář se nevyplňuje, cituji: hodiny a hodiny, jako u nás. Takové psavectví už není pouhým civilizačně jazykovým pokrytectvím, ani poetičností, to je čistokrevná, sprostá lež přisluhovače daňových rájů. A určitě také dobře honorovaná.