Demonstrace údajně 30ti tisíc odborářů v Praze, byla součástí akcí, které v mnoha zemích Evropy koordinovala největší světová, odborová centrála, s názvem Evropská odborová konfederace. Akce v Praze, Berlíně, Madridu, ale i přímo v Bruselu, byly podle jejích předáků projevem vůle 60ti milionů odborářů. Jejich údajná vůle pak byla vyjádřena ve výzvě, zaslané otevřenou formou všem státně-politickým institucím. Ta se pak jednou větou dá shrnout do požadavku: Vládněte ve prospěch občanů, nikoliv v zájmu spekulativního zisku, finančních a lobbistických skupin a daňových rájů! Bylo by krásné, pokud by bylo pravdou, že jde o skutečnou a především jednotnou vůli  zaměstnanců. Jenže tomu tak není. V takovém případě by totiž jmenovaná výzva musela obsahovat jedno zásadní sdělení pro všechny politiky. A to, co odboráři podniknou, pokud vládci jejich vůli pominou. Jenže k jakémukoliv nátlaku na politiky již dlouho nemají odbory dostatek síly. Od doby, kdy opustily platformu nekompromisního sociálního boje, nemají a už nikdy ani mít nebudou, tolik vlivu, aby zorganizovaly společnost k hromadnému odporu proti takové nadvládě superbohatců, která již dávno zrušila demokracii, coby vládu podle vůle většiny. Takže odborářskými bossy oslavovaná výzva k politikům není pro ně žádnou hrozbou, ale naopak poníženou suplikou, kterou se lid vždycky obracel na osvíceného panovníka v bláhové důvěře, že ten bude chránit své podané před lumpáckou vrchností.