HRANICE PŘÍPUSTNÉHO PRACOVNÍHO RIZIKA.

Vážení soudruzi. Dovoluji se vás zeptat, zda byste se nechali vozit ve služební limuzíně, kdybyste byli obeznámeni s tím, že během dvou měsíců alespoň jednou jí vybuchne nádrž a palubní přístroje vám to budou předem signalizovat asi s padesátiprocentní pravděpodobností. V nějak takové situaci se totiž neustále nachází horníci uhelných dolů, pracující v tak zvaných otřesových částech důlních polí. Jste si jisti, že jako vládci této země jste oprávněni vyžadovat po některých lidech tak vysoké pracovní riziko? Pokud ano, buďte tak laskaví a pošlete na jmenovaná pracoviště pracovat své potomky či jiné členy rodiny. Teprve pak bych byl ochoten respektovat vaše vládní rozhodování o hornictví. Dopis tohoto znění jsem odeslal na ÚV KSČ 28. října 1982. Odpověď jsem dostal ve formě výslechu na StB v Karviné. Po nástupu nové politické moci skoro před dvaceti lety, se pro horníky jmenovaných úseků změnilo akorát tolik, že dneska již není ani komu napsat tak drzou otázku a na ni navazující výzvu. Což je můj osobní komentář ke smrti dvou horníků ze soboty na neděli minulého týdne. Co na to říkají bossové hornických odborů, se už ani nehodlám obtěžovat ptát.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *