Vážení soudruzi. Dovoluji se vás zeptat, zda byste se nechali vozit ve služební limuzíně, kdybyste byli obeznámeni s tím, že během dvou měsíců alespoň jednou jí vybuchne nádrž a palubní přístroje vám to budou předem signalizovat asi s padesátiprocentní pravděpodobností. V nějak takové situaci se totiž neustále nachází horníci uhelných dolů, pracující v tak zvaných otřesových částech důlních polí. Jste si jisti, že jako vládci této země jste oprávněni vyžadovat po některých lidech tak vysoké pracovní riziko? Pokud ano, buďte tak laskaví a pošlete na jmenovaná pracoviště pracovat své potomky či jiné členy rodiny. Teprve pak bych byl ochoten respektovat vaše vládní rozhodování o hornictví. Dopis tohoto znění jsem odeslal na ÚV KSČ 28. října 1982. Odpověď jsem dostal ve formě výslechu na StB v Karviné. Po nástupu nové politické moci skoro před dvaceti lety, se pro horníky jmenovaných úseků změnilo akorát tolik, že dneska již není ani komu napsat tak drzou otázku a na ni navazující výzvu. Což je můj osobní komentář ke smrti dvou horníků ze soboty na neděli minulého týdne. Co na to říkají bossové hornických odborů, se už ani nehodlám obtěžovat ptát.