Ve zmatcích kolem nejrozšířenějších politických pojmů dominují vesměs ty nejméně jasné, pod kterými si může každý představovat, co chce. Mezi takové patří například slova komunismus či kapitalismus, coby termíny popisující politický režim. U prvního se nikdo neobtěžuje rozlišovat mezi utopickým komunismem, bolševismem, sovětismem, reálným socialismem, nadtož pak mezi Marxovou kritickou teorií a dogmaty pozdějšího vědeckého marxismu. S kapitalismem to nevypadá o nic lépe, takže mnozí současní jeho apologeti raději tvrdí, že kapitalismus už dneska neexistuje. Omyl. Jenom jde o pojem tak obsáhlý, že fakticky nic nepopisuje. Za nadvlády KSČ byl termín kapitalismus především ekonomickým pojmem a politický režim tehdejších států byl nazýván buržoazními demokraciemi. Tedy demokraciemi měšťanů, demokraciemi, jež si třetí stav vydobyl v revolucích jen pro sebe, na feudálních vládcích všeho druhu. Po první světové válce se bolševismus realizoval v sovětské politické moci, jež hypertrofovala ve stalinismus. Ideologickou reakcí na jeho deformaci lidských práv a především svobod, byla ideová obroda liberalismu, která skončila až v současném demagogickém neoliberalismu. A ten se po skončení studené války stal dokonce dominantní ideologií dnešních mocí na celém Západě. Dovoluji si tedy tvrdit, že současný politický režim je alternativou ke stalinismu. Takže je minimálně stejně zločinný, jako samotný stalinismus.