Nejsem sám, kdo již mnohokrát dokázal, že profesionální politici tak zvaných demokratických režimů tvoří ve všech zemí specifickou vrstvu ve smyslu sociálním a ne pouze politickém. Z této vrstvy se pak pravidelnými volbami vytváří doslova privilegovaná kasta. A jak ukazují zkušenosti z ČR, na samém vrcholu této kasty se konsoliduje dokonce sekta hyperprivilgovaných. Těmi jsou samotní zákonodárci, tedy poslanci parlamentu ať již ve sněmovně, či v senátu. Všichni příslušníci vrstvy profesních politiků dostávají mimo jiné příležitost k získání osobního prospěchu ze zastupování údajného zájmu všeho lidu a to nejen v zastupitelském sboru. Zasedají totiž také v různých představenstvech, správních radách, kontrolních institucích a jiných orgánech korporací, v nichž jsou vloženy i veřejné prostředky. Z těchto institucí tak získávají soukromé příjmy, takže mají privátní vztah k některým produkčním prostředkům, čili jsou dokonce z pozice Marxe třídou a ne jenom vrstvou, jak tvrdím já. Specifickou skupinou profesionálních politiků je pak kasta ústavních činitelů. Její specifičnost vyplývá z řady privilegií plynoucích přímo z právního řádu, čti ze soustavy zákonů, které si tato kasta sama pro sebe schvaluje. Z nich největším privilegiem není ani tak politická imunita, ale především fakt, že jde o jedinou skupinu zaměstnanců, která sama sobě určuje nejen platy, ale i všechny další odměny a požitky. Když její jediný zaměstnavatel, společnost občanů, na uvedené nemá vůbec žádný vliv. Už jenom ten fakt je doslova hyperprivilegiem. Ale opravdovým hyperprivilegiem v mých očích teprve je, že sekta zákonodárců sama sebe může vyčlenit dokonce ze zákonů, které diktuje celé společnosti. Má na to dokonce specielní instituci, imunitní výbor, který šetří činy zákonodárců a sám rozhoduje, zda jsou trestné, či ne. Naši zákonodárci si tak usurpují nejen právo na určování svých odměn, ale dokonce právo nahrazovat pro sebe sama třetí pilíř demokratické moci, soudce. Ani se jim nedivím, je to jednodušší, než pro každý jednotlivý zločin zákonodárce stvořit zákon, kterým by bylo vymyšleno, jak se jeho čin liší od úplně stejného, kterého se ale dopustil pouhý řadový občan.