Ideály pospolitosti, ale především rovnosti a spravedlivosti, jsou v dějinách lidství starší než touhy po svobodě a další posvátnosti dnes vítězného liberalismu. Následně vzniklé ideje komunismu a posléze socialismu, byly v dobách nevolnictví až otroctví naprosto jednoznačně legitimními požadavky utiskovaných. Zrovna tak legitimními byly socialistické a komunistické ideologie, na jejich platformě se rodící občanská hnutí a vznikající politické strany. Což vše vznikalo v dobách enormního zbídačování na počátku průmyslové revoluce, neboli původní akumulace kapitálu. Reálné chování představitelů komunistických stran po revoluci v Rusku až do pádu jejich moci je odsouzeníhodné, ale vůbec není důvodem k odmítání komunistických idejí, ideologie, hnutí a politických stran. Zločiny vůdců komunistických stran totiž nejsou absolutně ničím kvalitativně vyšším, zavrženíhodnějším a tedy zločinnějším, než zločiny všech mocnářů, kteří byli před nimi. Musí být proto srovnávány spíše se zločiny katolické církve, uzurpátorů kolonií, Evropanskou genocidou Amerického kontinentu a všech dalších nelidskostí, které vznik sovětského bloku předcházely. A vůbec je nelze poměřovat dneškem, nadtož stavět například do protikladu se současným globálním pokusem o prosazování lidských práv. Jako že nikdy nemůžeme posuzovat minulost měřítky současného poznání. Což je vždycky buď účelovou propagandou, nebo dokonce zvrhlým zneužíváním moci.