Historie vzniku tohoto blogu.

DŮVODOVÝ LIST.

Samizdatově psaný občasník "NNNNN", čti Naše Noviny, Neb Nehorázné Názory, jsem s kamarády začal psát veden snahou prolomit informační bariéru, kterou nastolila byrokracie nadvlády jedné strany, když k tomu využívala tehdejší Ústavy s ustanovením o vedoucí úloze KSČ. Což neznamenalo lidově známé "Nás nikdo, ničím nedovede nasrat !" (naštvat) – vyber si každý podle své nátury.

Velmi rychle jsme však pochopili, že o žádné události v postmoderní době, čili relativistické éře lidské mysli, nemůže být podána plně pravdivá informace. Každá událost v lidské historii je totiž výsledkem působení mnoha lidí, takže ani nelze najít společný pohled na ni samotnou, nadtož na její důsledky.

Víc a více se nám projevovalo že málo, ba skoro vůbec nezáleží na tom, co se skutečně stalo, ale jen a jen jak to zapůsobilo na jednotlivé lidi, jejich skupiny a především držitele informačních prostředků, či dokonce monopolu na ně.

Proti informačnímu monopolu KSČ jsme si proto vypracovali spekulativní metodu hodnocení dějů kolem nás, nazvanou podle fundamentální a prakticky jediné otázky, kterou jsme si nad problémem našeho zájmu vždy položili. A co když je to právě opačně.

V tomto zjednodušujícím úhlu pohledu, eventuelně hodnocení událostí však nehodlám pokračovat při psaní současného neperiodika NNNNN. Nehorázné, Někdy Naprosto Nové Názory dneska již nemusí bojovat s informační blokádou. Naopak měly by působit coby kondenzační jádra vyhraněných a někdy i širší diskusí vybroušených krystalů, vznikajících v záplavě bezbřehého informačního prachu.

Respektuji jen jediný důvod pro vytvoření názoru. Že je myšlen opravdově. To znamená, že k jeho existenci plně dostačuje, že pisatel takový názor opravdově vyznává, ale při tom nikdy jej nepovažuje za úplnou, nadtož jedině platnou pravdu.

Hlavním důvodem k vytváření těchto stránek je pokus neutralizovat působení všech prostředků k hromadnému vymývání mozků. Především pak televizí komerčních i veřejné služby. Vydavatelů novin, žurnálů a v neposlední řadě ploditelů reklam. Hlavním důvodem ke čtení by pak měl být zájem učit se samostatně posuzovat nejen samotné děje, události a celé komplikované situace v nejbližším, širším i celosvětovém okolí, ale hlavně naučit se poznávat mechanismy dezinformování o nich.

Základní pracovní metodou proto bude hledání odpovědí na otázku typu: A co když to bylo na příklad takhle? Což nebude vůbec znamenat psaní nějakého spekulativního dějepisu. Půjde o pouhé prohloubení poznání dle teze k co nejpravdivějšímu poznání je nutné se naučit klást ty nejsprávnější otázky.

Naše generace má již definitivně většinu všech vědomostí o světě kolem sebe pouze z cizí ruky. Učeně řečeno zprostředkovaně. Nebylo tomu tak po celé dějiny. Ještě před sto lety naprostá většina znalostí každého jedince měla původ v jeho osobním a bezprostředním styku s přírodou a lidmi svého okolí. Aniž si to tedy připouštíme, my však již žijeme ve světě, jaký ve skutečnosti není, ale jakým se nám jen zdá. Přesněji jaký je nám předkládán těmi, kdo mají osudově výhodnou možnost zprávy o něm nám do vědomí vpašovávat. Převaha cizích vědomostí nad svými bezprostředními znalostmi je tak obrovská, že pomalu a jistě přestáváme být schopni vidět i své nejbližší okolí jinak, než je nám předkládáno. Věříme stále více na příklad novinám či televizi, než vlastním očím a uším. A není to jen proto, že jsme leniví, že je nám poloha v leže na gauči s očima upřenýma na obrazovku vším. Je o také proto, že převážnou část života již žijeme jen v umělém a ne přirozeném prostředí a tak skutečný svět již ani neumíme pozorovat. Stejně tak i jevy, které se v něm vyskytují. Ještě těžší to máme s událostmi, čili s jevy mezilidskými. Navíc v posledním čase stále větší čas trávený v komunikaci přes mobily, počítače a televizi nás nutí nevnímat ani zprostředkované události, ale jen jejich zkratky, či vypreparovaná zpravodajství o nich. Vlastníma očima viděné již ani nedovedeme popsat, nadtož pak vyhodnotit.

Zamýšlejme se proto s pomocí těchto stránek nad tímto stavem.