Předpokládám, že většina lidí světa již uznává, že lidstvo je na novém předělu své historie. Evropa, ten rozeklaný poloostrov na západě největšího zbytku prakontinentu zvaného Pangea, se totiž od svého civilizačního vzepětí v době osvícenství začala ubírat neblahým směrem. Zneužila své civilizační převahy v nových technologiích založených na pokroku přírodních věd k expanzi po celé planetě. To by možná nebyl špatný trend, kdyby před tímto krokem se sama sjednotila. Ovšem zmíněné zámořské výboje vedly jednotlivé země Evropy nezávisle na sobě. Což byl neblahý krok. Jednou totiž musela situace dospět do stavu, kdy si aktéři mezi sebou rozdělili celý svět a další růst soupeřících států mohla Evropa realizovat pouze a jen válkami mezi aktéry kolonizace světa. Tak prudký pokrok dovedl Evropu ke vzájemnému ničení, které zatím vyvrcholilo dvěma velkými válkami, jež díky zmíněnému eurocentrismu jsou v historických análech uváděny jako světové.

V těchto válkách Evropa našla počátek své vývojové regrese. V zoufalecké touze být stále hnacím meteorem vývoje se ale zapletla do pseudovědeckých a následně technologických slepých cest. Což by nevadilo, kdyby nadále Evropanům vládl kritický rozum. Jeho absence v myšlení VIP Evropy dominuje současnému stavu, který Evropu táhne ke dnu.

Evropa nezvládla vědecky komplexní poznání přírodních celoplanetárních jevů a, což je nejhorší, některé dílčí výsledky absolutizovala, ideologizovala a udělala předmětem politického střetu. Tak se z pokroku stalo pokrokářství, z progresivity progresivismus a tím definitivní nástup na cestu úpadkové fáze dějinného vývoje. Evropa zaostává a stává se nevýznamnou, až nakonec bude pohlcena nově se tvořícím světem. Evropa začala starověkým Řeckem. A skončí s nejvyšší pravděpodobností novověkou, strašně vývojově opožděnou Unií.