Jsem přesvědčen, že jediný biologický cíl a všeobecně uznávaný smysl manželství je mít potomky. Oni totiž lidé od dávnověku nadarmo nedělali z tohoto vztahu instituci, ba dokonce katolická církev svátost, jednu ze sedmi. Když dvojice má potomky, vytvoří se mezi nimi, ovšem při psychickém zdraví obou nerozlučitelné pouto. I když se později sexuálně, ekonomicky, ba až komplexně rozejdou, zmíněné pouto je pro ně věčným závazkem. Manželství bez potomků, je-li zaviněno biologicky si vždycky musí pro svou trvalost vybudovat jiné, stejně pevné pouto. Obvykle jde o velký až obrovský majetek, či jiný společný závazek. Jinak jde ve všech případech o pseudo-manželství, i když jde o zákonně posvěcený vztah, ovšem bez reálně pevného obsahu. Manželství s potomstvem nelze de facto zrušit, alespoň u psychicky zdravých jedinců. Takže reálně přetrvává i po rozchodu jeho aktérů a pokud po rozchodu zakotví v druhém manželství, pak jde  opět o pseudo-manželství, pokud nemají potomky. A když mají potomky, pak jde fakticky o druh polygamie, ať už o polygynii, nebo o polyandrii. Asi tak nějak to vnímám já a současné žvásty progresivisrtů všeho druhu považuji za módní exhibicionismus. A všichni, kdo z toho dělají dokonce politický problém jsou sociopati až psychopati.