Vůbec mě nezajímají právní konsekvence současného sporu vlády a prezidenta. Považuji je za divadélko pro prostý lid, způsobený nekompetencí jak vlády, tak prezidenta. V té souvislosti mě připadá kompetenční žaloba jako absurdita. Jasněji řečeno nekompetentní subjekt nemůže podávat žalobu nároku na nějakou svou konkrétní kompetenci.

Petr Pavel od nástupu Babišovy vlády po celou dobu nerespektuje realizaci vládní zahraniční politiky. Nejenže je v opozici vůči ní, ale cestuje po zahraničí, kde vládu pomlouvá, stěžuje si na ni a brojí proti jejím snahám. A nejhnusnější je, že reálně projevuje aktivitu proti míru, mimo jiné svou muniční iniciativou. Takže fakticky porušuje Ústavu, v níž je mír jednou z nejvyšších hodnot politiky našeho státu. To všechno je dostatek důvodů, aby vláda prostřednictvím parlamentu maximálně blokovala prezidentovy zahraniční aktivity.

Doporučoval bych kupříkladu začít hloubkovým auditem hospodaření prezidentské kanceláře. Tam se vždycky najde dostatek důvodů k dalším krokům nařízeným sněmovnou. Veřejnost docela ráda slyší, když se odkrývá plýtvání ve státní správě. Na základě výsledků auditu lze pak hledat nápravné kroky, od personálních změn až po sněmovnou nařízené úpravy rozpočtu.

Prezident byl volen všemi občany, parlament by mu měl rozjet širokou mediální kampaň, aby veřejnosti skládal účty, aby mohla posuzovat efektivnost jeho zahraničních cest. Srovnávat náklady s dohodnutými výsledky. Především by ale měl veřejnost povinné seznamovat se všemi svými aktivitami, které se jakkoliv dotýkají bezpečnosti státu, aby široká odborná veřejnost mohla posuzovat, jak naplňuje svůj mandát vrchního velitele armády, čili bezpečnosti země. Jsem přesvědčen, že v kruzích vládních stran je dostatek lidí, kteří dokážou vymýšlet další a další akce nátlaku na poradní sbor prezidenta, prezidentskou kancelář i sponzory k nimž musí být „nejvyšší“ vděčně poslušným.