Bezprostředně po rozpadu SSSR vznikl v USA dokument, který ovlivnil zatím celé třetí tisíciletí lidských ději. Dne 18. února 1992 totiž byla vydána neoficiální verze „Pokynů Ministerstva obrany USA pro plánování obrany na fiskální roky 1994–1999“. Byly to první pokyny toho druhu po studené válce a tak deklarovaly návrh další strategii země. Ten popisoval Spojené státy jako jedinou světovou supervelmoc a za ústřední strategický cíl jí stanovil zabránění vzniku (nebo opětovnému objevení se) globálního nebo regionálního konkurenta. Tato nosná myšlenka dalšího chování USA v mezinárodním kontextu nese dodnes název „Wolfowitzova doktrína“. Ať od té doby vládli zemi Demokraté, či Republikáni, ať už byl prezidentem kdokoliv, vždycky jádrem jejich zahraniční politiky byla uvedená teze. Původní Wolfowitzova teze se stala základem komplexní politické doktríny konzervativců v USA, ale i v jejích satelitech. Je nesmiřitelně nepřátelská s každou jinou tradicí nejen Západu, ale i světa, protože jde o ideologii světovládnou. Označuje se v politologii a sociologii jako nekonzervativní ideologie.

USA vznikla jako „bělošská“ enkláva na kontinentě jí cizím. Evropští imigranti si sebou přinesli svou kulturu a civilizační prvky. Především křesťanské náboženství, bohužel ne v katolické formě, ale převážně v podobě četných reformních církví a sekt. Ovšem zásadní bylo, a je, že až do současné doby se v „bílé Americe“ uchovalo křesťanství v podobě silně indoktrinované judaismem. Za druhé, Židé samotní tvořili značnou část migrantů v „Novém světě“ a jejich dvěma tisíci roků vypracované přednosti daly vzniknout silné diaspoře. Z ní se po druhé světové válce až do dnešních dnů vytvořila nejvlivnější lobbystická komunita ve Státech.

Po druhé světové válce část Židů sionistických ideálů si vynutila na světové komunitě vznik samostatného státu, Izraele. Tento židovský, spíše ale sionistický stát vznikl na území Palestiny osídleném po staletí převážně arabským obyvatelstvem. Kmotry nového státu bylo království Britů a tím pádem i jeho dcery, USA. Náboženská tradice mnohdy až bigotních křesťanů v USA dala vzniknout velkému množství křesťanských sionistů, z nichž až do dneška jsou lidstvu nejnebezpečnější vyznavači idejí Armageddonu. V loby USA pak tvoří sionisté Židovští nejvlivnější skupinu. A v politických kruzích se v posledních desetiletích prosazují zase křesťanští sionisté, přespějí ambiciózní křesťané sponzorovaní sionistickými Židy.

Jako poslední poznámku pro celkový historický rámec uvádím tezi že Peršané byli největšími nepřáteli starozákonních Židů a tuto roli pro novozákonní Židy převzal Řím. Peršané později se stali muslimy, čímž zaniklo jejich původní náboženství, ze kterého mimo jiné čerpal i judaismus. Evropané, coby následníci starověkého Říma se stali základními revizionisty judaismu, čili křesťany. Jak Peršané, tak velká část Evropanů jsou navíc Arjové, s tisíciletou nepřátelskou tradicí vůči Semitům. Oba pojmy nejsou rasového významu, ale převážně jazykového, čili určujícího tradici a celou kulturu zmíněných společenství.

Myšlenka armageddonu, coby věčného božího světa je lidstvu nebezpečná především proto, že privileguje bohem vyvolený národ a předpokládá zničení všech jeho nepřátel. Tím by měl vzniknout tak zvaný Velký Izrael. Idea Velkého Izraele je proto nesmiřitelnou ideologií, a to nejen pro obyvatele Západní Asie.

Shrnuto. Nekonzervativní ideologie a Ideologie Velkého Izraele jsou hlubinnými kořeny současné vílky v Íránu.

A má osobní poznámka na úplný závěr. Za vše, co se zatím děje v tomto tisíciletí nese základní vinu Michail Sergejevič Gorbačov. Důkazů netřeba.