Na sklonku svých dnů budu se pokoušet podívat sám na sebe. A začnu hned. Asi nejdůležitějším rysem mé povahy je skepticismus. Životní postoj, ba až přesvědčení optimismu, či pesimismu šlo vesměs mimo mne. Mou přirozeností je pochybování a to o jakékoliv autoritě. Jsem z rodu apoštola Tomáše, podle katolíků svatého. Vše si musím ověřovat a co nepochopím svým rozumem, to pro mě prakticky neexistuje. Nádavkem mi nebyl dán dar víry. Prozkoumal jsem mnohá náboženství, ale žádné mě nezískalo. Boha jsem odvrhl už v dětství, asi tak kolem dvanácti let a nikdy už se k jeho možné existenci nevrátil. Mým přesvědčením proto je, že jedinou kosmickou silou lidstva je Slunce. Pokud je vůbec něco v tomto vesmíru pro lidstvo významnější, tak to zatím neobjevilo. A asi ani nikdy neobjeví, protože náš vesmír je pouhou částečkou nepředstavitelně rozlehlého a různorodého kosmu. Myslím si. Seznámil jsem se s mnoha ideologiemi, naukami, teoriemi, a vybral si z nich vždycky to, co konvenovalo jakémusi vkladu, získanému už ve věku batolete. Za nejvyšší hodnotu lidství považuji absolutní nárok každého jedince na existenci a hned za ní právo na všestrannou rovnost, při respektování jinakosti. Což pro dnešek asi stačí.