Stále netrpělivě čekám na dvě zásadní informace. Kolik investovala ČLR ve Venezuele, či kolik skutečně již měla rozpracováno z těch šesti stovek smluv, o kterých tisk hovořil ještě den před agresí. A o mnoho víc mě pak zajímá, kolik do Venezuely investovalo Rusko, když jsem se zatím pouze včera od jednoho zasvěceného ruského novináře dočetl, že Rusko investovalo ve Venezuele značné prostředky. Já si spíše myslím, že Rusko Venezuele pouze prodávalo zbraně a to ještě zastaralé. Venezuela je totiž jedna z posledních zemí světa, kde centrální Banku neovládají zatím Rothschildovci a je kromě Kuby na západní polokouli jedinou zemí, kde se pokoušejí o jakýsi typ socialistické tak zvané přímé demokracie formou víc jak pět a půl tisícovek správních jednotek s poměrně vysokou pravomocí, včetně vlastnění své milice. Vedle Kuby tedy prakticky nejsocialističtější stát, což vadí nejen USA, ale i Rusku a dokonce i ČLR, protože jde o model, který tyto dvě super mocnosti odmítají. Od počátku, abych byl konkrétní tak přesně od poloviny roku 2025 cítím od těch dvou jmenovaných nějaký podraz. A proč mě zajímá ta výška investic do Venezuely z jejich strany? Protože historie učí, že investor vždy kalkuluje, zda náklady na vybojování svých investic nebudou pro něj větší, než výnos z nich. Takže reálné angažmá ČLR a Ruska ve prospěch Venezuely nevidím moc příznivě.

Na závěr tohoto textu už jen jediná poznámka. Pokud Rusko s Trumpem vyhandlovalo pro sebe volnou ruku na Ukrajině za Venezuelu a ČLR zase totéž o Tchajwanu, tak budu mile překvapen. Ale moc s tím nepočítám. Mocnosti totiž nezrazují, ale jenom své zájmy kladou nad všechno ostatní, především nad přátelství, nadtož spojenectví.