Jakmile se celý politický Západ postavil na stranu Ukrajiny, tak jsem nabyl přesvědčení, že tuto epizodu globální války nerozhodne ani Rusko, ani USA+EU+NATO. Měl by v ní už zvítězit tak zvaný „globální jih“, tedy ty státy, které se zatím aktivně nezúčastňují konfliktu. Vládnoucí vrstvy některých z nich si velmi rychle uvědomily, že v té krvavé hře jde fakticky o ně, o jejich další osud. Zmíněné státy totiž tvoří ve velké většině území, která byla po půl tisíciletí kolonizována právě státy tvořícími v současnosti jádro NATO. Západ Evropy tu neblahou činnost provozoval od Kolumbových cest a spojené státy severní Ameriky v ní, tak zvanou formou neokolonialismu, začaly dominovat ve dvacátém století a hodlají v tom pokračovat i nadále. Po rozpadu SSSR mezi kolonizované země spadlo i Rusko. To se ale začalo úspěšně vzpírat Západem mu připravovanému osudu. A nejen to. Ruské vedení se rozhodlo získat zpět status velmoci, kterou mělo za carů a především v éře Sovětského svazu.

Dlouholetý spor vládců Ruska s odrodilými Rusy na „okraji“ jejich říše, čili s dnešními Ukrajinci do současného stavu eskaloval živelný rozpad SSSR. Díky němu totiž za hranicemi postsovětského Ruska zůstaly skoro dvě desítky milionů Rusů, z nichž většina právě na Ukrajině. A jak to v dějinách vždycky bylo, odrodilci nějakého kmene jsou vždycky mnohem zuřivějšímu nepřáteli svých bývalých rodných bratří, než jejich jiní soupeři. Vládci dnešního Ruska měli k zásahu na Ukrajině pouze dva důvody. Nehodlali trpět, aby Ukrajina se stala členem spolku jehož smyslem je zničení Ruska a hodlali získat zpět území osídlená Rusy, která Rusku zašantročil opilec Jelcin.

Vedení i velení Ruska jistě počítalo s tím, že „Západ“ bude Ukrajině pomáhat. Ovšem určitě ani okrajově netušili, že se s Ukrajinou proti Rusku zformuje „kolektivní Západ“. Byli si naprosto jisti, že Ukrajinu porazí. Ovšem ví až příliš dobře, že naplno bojující „spojený Západ“ neporazí. Že dosáhnou s ním maximálně plichty, čti, konce většiny lidstva na planetě. A především lidské civilizace. Ovšem také vědí, že Ruský národ na těch širokých pláních, ač zdevastován, přežije. Což Západ o sobě předpokládat nemůže.

A tady je jádro pudla.

V konfliktu na Ukrajině se angažuje menší část světové populace, leč když by došlo až k plnohodnotnému střetu Západu s Ruskem, tak na to nejvíc doplatí ona nezúčastněná většina. Současný stav konfliktu na Ukrajině je proto stále víc a víc jeho doslova existenčním problémem. A to hned dvojnásobným. Pokud bude Rusko poraženo, tak celý svět bude po další staletí ovládat Západ, čti, parazitovat na něm a doslova ho spotřebovávat. A pokud se Rusko odhodlá neprohrát, tak globální jih utrpí největší lidské ztráty. Země globálního jihu zachrání svou existenci, ale především nedávno nabytou svrchovanost tehdy a jenom tehdy, když se otevřeně přidají na stranu Ruska, jako se globální tyranové jako jeden muž postavili za Ukrajinu. Pro zatím nezúčastněné jde v prvé rovině o sociální boj, dle Marxe doslova o globální rozměr třídního boje a v krajním případě dokonce o holou existenci.