Za dobu války na Ukrajině si všímám, že mezi politiky chtivými válčení hrají nepřekonatelný prim žvásty představitelů pobaltských, tedy postsovětských zemí. Klasický příklad uvedu jen jeden, protože je z dnešních zpráv. Cituji: „Musíme se soustředit na to, co může Evropa udělat. Musíme zvýšit tlak na Rusko. Musíme připravit 20. balíček sankcí. Stejně jako Finsko a Švédsko jsme navrhli Komisi zavést cla na dovoz zboží z Ruska a Běloruska do Evropské unie. A to je cesta k posílení našich pozic. Dnes budeme také diskutovat o Číně na zasedání Rady…Byl jsem v Číně před měsícem a velmi jasně prohlásil, že ruská agrese vůči Ukrajině představuje existenční problém i pro Evropu. Můžeme diskutovat o vztazích mezi Evropskou unií a Čínou, ale pokud existuje existenční hrozba a Čína je hlavním komplicem Ruska ve vedení války, pak se s tím musíme nejprve vypořádat. A to je velmi jasné poselství“. Prsatil se ministr zahraničních věcí Estonska Margus TSAHKNA. Představitelé zmíněných pidistátů své provokace a další válečné aktivity prezentují jen proto, že se považují za rovnocenné s obry v NATO či v EU. Jenže nepochopili, že nestonají na ramenou těchto obrů, ale za jejích zadky. Takže stačí jediný obří pšouk a…udusí se.