Fanatický boss EK, „Uršulinka přítulná“, oblažila 25. 11. poslance EP ve Štrasburku svým zásadním projevem. Teprve včera jsem se odhodlal k jeho vyhledání. Asi jsem nikdy nečetl nic tak manipulativního a potvrzuji, že šlo o nejnesmyslnější projev v dějinách Evropa, jak jej ohodnotil komentátor agentury The Focal Points.

Vůdkyně Evropy v něm mimo jiné, cituji: „…nastínila některé z klíčových priorit pro Evropu při naší spolupráci s Ukrajinou, Spojenými státy a Koalicí ochotných na cestě vpřed“. Již tato věta musí každému pamětníkovi připomínat bombastické projevy z oslav v režii komunistických papalášů, kteří také za všech okolností hleděli „vpřed“. Vyjmenovala pak konkrétně pět priorit:

Prvořadou prioritou je, aby jakákoli dohoda přinesla spravedlivý a trvalý mír.

Druhá priorita – zachování suverenity Ukrajiny.

Třetí priorita – zajištění finančních potřeb Ukrajiny.

Čtvrtá priorita – bez ohledu na podobu budoucí mírové smlouvy je jasné, že velká část jejího provádění bude záviset na Evropské unii a partnerech NATO.

Poslední priorita, na kterou bych se chtěla zaměřit, je ta, na kterou nelze zapomenout – a to je návrat každého jednoho ukrajinského dítěte uneseného Ruskem.

Kdyby je jenom vyjmenovala, tak by s malými výhradami snad šlo s nimi i souhlasit. Já bych měl kupříkladu zásadní výhradu pouze ke čtvrté. Zeptal bych se rádoby diktátorky proč by mělo být „jasné“, že velká část provádění mírové smlouvy bude záviset na EU a dokonce na NATO, když jde o smlouvu mezi USA a Ruskem, která je v boji poražené Ukrajině nadekretována! Jde snad o přiznání, že v onom boji jsou EU a NATO těmi poraženými?

Von der „lejnová“ ovšem každou prioritu rozvedla, takže z jejího přednesu jasné vyplývá že vítězem války je především EU, pak NATO a následně USA. Jediným poraženým je samozřejmě Rusko. Ukrajina je bezesporu morálním vítězem, navíc ochráncem Evropy, který z a to musí být bohatě odměněn.

Takové pojetí výsledků konfliktu na Ukrajině s tím Ruským není jen názorová rozdílnost, různost, různoběžnost. Ty se totiž mohou, i když třeba někdy někde v dáli, setkat. Ovšem to, co předvádí EU, NATO, či ti vzpomínaní „všehoschopní“, to jsou náhledy, názory a jednání mimoběžné, nejen mimo realitu. Mezi takovými jakýkoliv mír nikdy nebude trvalým, záruky bezpečnosti jsou nedůvěryhodné a mezi sousedy takové vztahy nepřijatelné. Proto musí být jednou pro vždy vyřešeny.