Pojem kapitalismus už existuje dvě stovky let. První jej začali používat učenci kritizující vznikající moderní formu tržního hospodářství. Z nich nejznámější byl asi Louis Blanc či Pierrer-Joseph Proudhon. Kapitalismus se stal pojmem humanitních věd, v mých očích pouze učení, díky Marxovi, který ho definoval jako výrobní způsob založený na námezdní práci. To znamená výlučně ekonomicky. Širší rozměr mu propracoval Max Weber, který tím fakticky založil jakousi ideologii kapitalismu, následně šířenou a prohlubovanou politiky, sociology, filosofy a samozřejmě žurnalisty a novináři. Což všechno připomínám především proto, abych zdůraznil, že jde o pojem již dosti „obstarožní“, který do dneška získal mnoho přídavných jmen a zasluhuje si proto „novelizaci“. Obzvlášť v současnosti, kdy, jak se zdá, byla zahájena etapa vznikání nového světového řádu.

V globalizovaném světě současnou dominantní formu kapitalismu si dovoluji pojmenovat jako liberální. Jeho základy se začínaly tvořit na konci 19. století a skutečný rozmach zaznamenal po tak zvané první světové válce. Ona reálně nebyla válkou světovou, ale zachvátila pouze tehdejší ekonomicky a společnostně nejvlivnější země světa, v nichž dovršila občanskou revoluci proti dědičným mocenským vrstvám, tedy monarchiím. Zmíněná revoluce byla v Evropě zahájena Francouzskou revolucí, která si od historiků proto vysloužila označení „Velká Francouzská revoluce“.

V průběhu let zastánci a propagandisté liberálního kapitalismu vytvořili ideologii dokazující neoddělitelnost trhu, demokracie, svobody, lidských práv a kapitalismu. Logickým výsledkem tohoto „bludu“ bylo, že po rozpadu SSSR fantazírovali o konci dějin. Na štěstí pro ně samotné jen menšinově a krátkodobě.

Kapitalismus nikdy nebyl charakterizován abstraktními ideály, vyjmenovanými v předešlém odstavečku. Mohl se pouze v toku dějiny prezentovat konkrétní formou těchto, v absolutní podobě nedostižných „hodnot“. Současný liberální kapitalismus je v mých očích představován dominantně následující formou oněch „hodnot“. Výměna zboží či trh existoval od vzniku dělby práce, čili již v pravěku. Jeho liberální formu představuje maximální všeobecnost. Poněkud zrůdnou až po trh duchovních a etických „komodit“. Demokracie v žádném případě není „lidovláda“ leč pouze technologie, kterou společnost vybírá představitele politické moci. Svoboda není ničím víc než neustálé soutěžení, soupeření, sociální boj, ekonomická konkurence jednotlivců a sociálních vrstev až po válčení států. Pokud není právním řádem tento složitý proces regulován, je jeho přirozeným výsledkem koncentrace majetku, bohatství, kapitálu, vlivu až moci. Lidská práva pak jsou v reálu pouhé občanské svobody, které mocenská vrstva v právním řádu povoluje všem obyvatelům jimž vládne. Závěrem je proto možné tvrdit, že veškeré „hodnoty“ v nějaké konkrétní formě existovaly před kapitalismem a budou existovat i po něm.

Takže sama realita života dokažte, že jediným znakem charakterizujícím kapitalismus je soukromé vlastnictví. Ovšem už ne jenom výrobních, ale i obslužných prostředků, tedy logistiky, zdravotnictví sociálních služeb, vzdělání ale i dalších včetně armády. Tolik základní teze o podobě současného kapitalismu.

Pro úplnost ovšem dodávám. V průběhu zmíněných dvou století se vyskytla ještě jedna významná forma kapitalismu a sice sociální. Především v Evropě v konkrétní podobě tak zvaných sociálních států budovaných na platformě sociálně demokratické ideologie. Jiné formy byli a jsou okrajové a pro celkový vývoj asi spíše slepými uličkami a nestojí proto za mou současnou pozornost.  Ovšem vedlejším jevem první světové války, byl vznik něčeho vskutku historicky nového. Vznikl stát, v němž bylo soukromé vlastnictví výrobních prostředků zrušeno. Pokud někteří učenci tvrdí, že tím vznikl jakýsi socialistický, či dokonce komunistický kapitalismus, tak je to nesmysl. Vývojem totiž vznikl prekomunistický systém, který sám sebe označil za reálný socialismus, odlišující se od všech možných forem kapitalismu právě tím, že prostředky zajišťující jeho existenci nebyly v soukromém vlastnictví. Tečka. Ovšem v novém tisíciletí začíná vznikat hybrid, který je pokusem o přechod z kapitalismu ke komunismu nenásilným způsobem postupného splývání soukromého a společnostního vlastnictví. Možná že jen druhý pokus o prekomunismus.