Opakuji, čímž pouze zdůrazňuji, že rozlišuji mezi učením Marxe a marxismem ve všech jeho následných konkrétních podobách od marx-leninismu přes různé ty revizionismy po kdysi módní euromarxismus až po všechny ty současné neomarxismy rozličných, možných až absurdních odstínů. Učení Marxe je totiž jediné a jedinečné. V žádném, případě to není ideologie, ani „teorie“ realizace politiky a nadtož nějaká soustava pravidel správy společenství. Marx dobře věděl, že nic takového obecného nelze vymyslet. To pochopil jeden z mála geniálních Čechů, jménem Karel Kosík, filosof který se proslavil jediným útlým textem s názvem Filosofií konkrétního.

Marx dal světu pouze metodu, jak studovat konkrétní společnost. Pokusil se o analýzu té, ve které zrovna žil. Objevil jádro tvorby moci v ní a podle onoho jádra onu společnost pojmenoval. Jádro viděl v kapitálu a celé společenství proto pojmenoval kapitalismem. A pokusil se přesně definovat onen kapitál, především jeho roli v tvorbě moci, čti, reálného, ne jenom politického ovládání celého společenství.

Za učení Marxe proto nepovažuji nejen Komunistický manifest, ale rovněž jeho veškerou politickou činnost včetně dobové publicistiky.

Tolik jako úvod k dnešní hlavní myšlence. Jeden z geniálních českých myslitelů s nimiž jsem se setkal napsal obsažné dvousvazkové dílo s názvem Nové čtení Marxe. Nesouhlasil jsem s názvem a jelikož autor nedokončil svůj záměr, tak jsem se nikdy neodhodlal k poznámkám o zveřejněném textu. Nesouhlasil jsem s titulem, jelikož     . Marxe není zapotřebí číst nově, protože to by byl opět jenom další druh revizionismu. Marxe je nutné číst správně. To je celá podstata chování všech, kdo hodlají o roli Marxe pro všelidské dějiny něco podstatného světu sdělit. Stejně jako pro všechny, kteří chtějí pochopit faktory změn ve společnosti v níž žijí, a především pro každého, kdo se rozhodne ve své době veřejně angažovat.

Marxovo učení je v mých očích pilířem pro každého, kdo se odhodlá pro společnostní aktivitu ku prospěchu reálně neprivilegovaných. Toť vše.