Už se mi stává, že si zapomínám zapsat zdroj nějakého výroku, tvrzení, citátu, či jen myšlenky. Příkladem je následující text, který již mám dlouho v zásobníku a marně doufám, že se náhodně objeví zdroj. Neobjevil a s ubíhajícím časem je naděje spíše menší, než naopak. Takže jej dneska už dávím na svůj blog. Cituji: „Celý svět je živý. A většina lidí? Příliš hluboko v programu na to, aby si toho vůbec všimli. Víš, 90% populace jen kráčí ve spánku. Oči otevřené, ale mysl uvězněna. Pak je zde 5% – ti, kteří si všimli, že něco není v pořádku a snaží se ostatní probudit. Ale je zde problém. Je tu 1% na vrcholu, loutkaři, ti nechtějí, aby se spáči vzbudili, a tak financují zbývající 4% – strážců bran, trollů, samozvaných ´fact-checkerů´, kteří jsou trénováni útočit, umlčet a zesměšňovat těch 5% hledačů pravdy. Je to válka, ale nebojuje se zbraněmi. Bojuje se myšlenkami, algoritmy a strachem. A to nejsmutnější? Těch 90 % brání své řetězy. Smějí se těm, kteří se je snaží osvobodit. Bojují za vězení, které je drží malé. Takže pokud máš pocit, že ztrácíš přátele, máš-li pocit, že ti nikdo nerozumí – nejsi blázen. Jsi jen probuzený. A to jich děsí nejvíc.“ Konec toho delšího textu.

Nedokážu posoudit, jestli jsou ta procenta správná. Sám jsem se ještě v dobách nadvlády KSČ tím zabýval a pamatuji si, že ta čísla byla poněkud jiná. Zkráceně řečeno politicky vzdělaných občanů bylo v těch dobách mnohem víc. A bylo také podstatně víc loutkařů a především trénovaných trollů. Prakticky ty dvě skupiny tvořily jednu politickou vrstvu, reálnou vládnoucí třídu. Díky vysoké všeobecné politické vzdělanosti bylo ale mnohem menší ono stádo vegetujících, čili neprobuzených. Takže vládci si museli přece jenom dávat větší pozor na své chování vůči ovládaným. Jak to řekl lapidárně dávný předseda vlády Štrougal: „Dělejme tak, ať nenasereme dělníky“.

Dnes je situace podstatně jiná. Ke společnostně politickému systému neexistuje alternativa. Kdo se o ni snaží, je v zárodku likvidován. Jenže to dává vládnoucí třídě pocit bezstarostnosti. A tatím pádem pro slabší charaktery beztrestnosti a jakési všemocnosti. Díky tomu roste diferenciace ve společnosti. Středně bohatých ubývá a roste počet žijících ze dne na den, tedy v neustálém stresu. To produkuje frustraci a ta zase různé negativní emoce od nesmiřitelné nenávisti přes zvrácenosti po násilný odpor. A máme tak obraz politické atmosféry dneška platící pro parlament úplně stejně jako skoro každou komunitu. Přece tolik hnusu, kolik ho předvedli včera někteří poslanci Sněmovny, přímo učebnicově dokladuje rozvrácenou společnost. Skvělé to podhoubí k její očistě. Bohužel natolik pozdní, že už musí být válečná a to v podobě té nejhnusnější formy války, války občanské.