Jde v prvé řadě o Zelenskyho mantru. Zásadně spojuje jakoukoliv formu ukončení bojů, nadtož celého konfliktu s tím, že žádá pro Ukrajinu bezpečnostní záruky. Této platformy se chopila především mafie „ochotných“ Euronacistů, která okamžitě věděla, jaké záruky svým soudruhům ve zbrani, čti Ukronacistům, poskytne. Takové, jako by tu válku Ruska s NATO vyhrála. Tedy že Ukrajinu po mírové dohodě obsadí vojska NATO. Tuto provokativní ideu neustále, již nejméně druhým rokem opakují, i když Rusko od Putina přes všechny další jim dávno sdělilo, že s něčím takovým nikdy souhlasit nebude. To podle mě znamená jediné. Evropští váleční dobrodruzi se považují ještě pořád za nadlidi, nebo alespoň nadřazené těm hordám z východu, kterými celá staletí z hloubi svého zkaženého nitra pohrdají.

Tento týden o problematice bezpečnostních záruk hovořil na semináři „Kulatého stolu“ ministerstva zahraničí RF i Sergej Lavrov. Z jeho myšlenek používám zásadní citaci: „O bezpečnostních zárukách jsme usilovali v únoru 2014 i o rok později, kdy jsme se v OSN dohodli a schválili Minské dohody. Bezpečnostní záruky musí být v plném souladu se závazky Západu, zakotvenými v Chartě OSN a v konsensuálních dokumentech OBSE přijatých v Istanbulu v roce 1999 a Astaně v roce 2010. Tyto bezpečnostní záruky, jak bylo tehdy dohodnuto, musí být založeny na principu nedělitelnosti bezpečnosti a na principu, že žádná země nemá právo posilovat svou bezpečnost na úkor jiných“. Lavrov při tom již mnohokrát světu sdělil, že uvedené principy respektovala i připravovaná dohodo o ukončení konfliktu parafovaná vyjednavači Ruska a Ukrajiny již v roce 2022 v Istanbulu. Každý neutrálně myslící člověk musí uznat, že konflikt, díky tomu že se v něm začalo angažovat NATO může být ukončen jen a jenom tehdy, když nejen Ukrajina, leč i Rusko získají realistické záruky své bezpečnosti.

Jenže.

Západ využil Zelenskyho tvrzení, že pokud Rusko vyhraje, tak se nezastaví a dříve, či později napadne další země Evropy. Pohádka o zlém Rusku, které výbojnou agresí ohrožuje Evropu, ba dokonce i tu nejzápadnější na březích Atlantiku, je pro přemýšlivé lidi lživá na první pohled. Rusko je největším státem na planetě, a má při tom tak málo obyvatel, že reálně ani není schopno ubránit před soustředěným útokem svou zem. Takže nemá důvod k agresi, ale naopak má tisícero důvodů k požadování záruk své bezpečnosti od všech státníků celého světa. To je nezměnitelný geopolitický axiom jednou pro vždy.  

Proto tvrdím, že i Lavrov staví problém bezpečnostních záruk po skončení horké fáze konfliktu na Ukrajině příliš úzce. Výsledkem musí být záruky bezpečnosti minimálně na celém Evropském kontinentu. Takže ono tak zvané příměří může být realizováno tehdy a teprve tehdy, když bude garantované bezpečností nejen Ukrajině, ale rovněž Rusku. A mírová smlouva, to musí být fakticky smlouva o nové architektuře bezpečnosti celé Evropy a možná i celého euroasijského kontinent, nebo alespoň jeho severní části. Bodka. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.