V původním programu „summitu“ bylo osobní jednání Trumpa a Putina, na které bylo vyhrazeno dokonce šest či sedm hodin. Následně měly spolu jednat delegace. Nic takového se neodehrálo. Byla realizována jakási „seznamovací beseda“ tříčlenných delegací, po níž ihned následovala tisková konference, kde podle mluvčích byly aktéry summitu „sděleny všechny potřebné informace, takže nebylo nutné, aby přítomní novináři kladli nějaké otázky“. Putin ve svém vystoupení prozradil, že na uvítanou řekl Trumpovi, cituji: „Dobré odpoledne, drahý sousede, rád vás vidím v dobré kondici a živého“. Konec citace. Putin tím chtěl zdůraznit, že Rusko a USA mají k sobě nejen geograficky nesrovnatelně blíže, než mají USA k Západní Evropě. Že jsou skutečnými sousedy. Zeměpisně teoreticky vzdálenými pouhé čtyři kilometry a prakticky několik desítek mil přes Beringovu úžinu, zatímco přes Atlantik je to několik tisíc kilometrů. Ke konci svého krátkého projevu pak upřesnil, jak ono sousedství opravdu myslel, když řekl doslova, cituji: „…máme mnoho oblastí pro společnou práci. Je jasné, že investice a obchodní spolupráce mezi USA a Ruskem mají obrovský potenciál. Rusko a USA si mohou navzájem nabídnout mnoho v oblasti obchodu, digitálních technologií a vesmírného výzkumu. Vidíme, že spolupráce v Arktidě je také velmi možná. A v našem mezinárodním kontextu, například mezi Dálným východem Ruska a západním pobřežím USA, je pro naše země velmi důležité obrátit list a vrátit se ke spolupráci.“ Poslední větu pro neznalé historie druhé světové války konkrétně rozvedl. Při čemž zdůraznil obrovskou roli, kterou sehrála Aljaška v zásobování Sovětského svazu vojenskou technikou z USA v průběhu čtyř válečných let. Což byla už tehdy skvělá ukázka “sousedské“ pomoci. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.