Je to už víc jak týden (21.7.), co uplynul první půlrok druhé kadence Trumpova „prezidentování“.  Neměl jsem v úmyslu si toho všimnout. Ovšem včera jsem narazil na zajímavý text hodnotící jeho činnost v mezinárodním prostoru, při němž se ale autor, slovenský politolog, často vyjadřoval k Trumpově charakteru a tomu odpovídajícímu chování. A právě to mě zajímá, vzhledem k tomu, že v „Trumberovi“ vidím nejen psychopata, ale skutečnou psychiatricky nemocnou personu. Takže cituji v tom směru názory vysokoškolského učitele Františka Škvrndy, na současného mocného muže světa: „Ještě před nástupem do funkce hýřil siláckými, ale nejednou ´uletěnými´ řečmi…teatrálnímu vystupování…je kontroverzní, ale také nevypočitatelná osoba s nesmírným sebevědomím, která si se svým chováním a řečmi nedělá žádné potíže…Po příchodu do Bílého domu Trump pokračuje ve zvláštní show globálního trhovce…Dokáže při tom urážet (a také někteří představitelé jeho administrativy) nejen protivníky, ale občas i spojence, což se stalo více vůdcem států EU…Dosahuje při tom různých názorových rozdílů i se svými nejbližšími spolupracovníky…teatrální ´rozkmotření´ se s Elonem Muskem…při řešení problémů mu jde zejména o to, aby při tom vynikla jeho osoba a podle možnosti na tom i ´vydělal´, nebo alespoň ´ušetřil´…O politických, ekonomických, bezpečnostních a dalších souvislostech svých vyjádření ani kroků příliš důkladně neuvažuje, neboť za prvořadé považuje udělat show, kde hraje hlavní roli a chce ohromit ´obecenstvo´…se snažil vytvořit o sobě obraz mírotvůrce. Jeho ´mírový slovník´ je však zvláštní a velmi proměnlivý…když se mu nepodařilo rychle dosáhnout svého cíle, změnil své názory a činy…jeho nepředvídatelnost…nemá žádné humanitární sklony“. Konec útržkovitých citací.

Když ale už jsem u toho hodnocení, pak přidám svůj pohled. A sice právě na onu roli globálního mírotvůrce. S Ukrajinou to projel na celé čáře. Za prvé se mu nepovedlo naplnit činy ani vlastní lživé tvrzení, že jde o Bidenovu válku. Povolováním dodávek zbraní Ukrajině se fakticky stala jeho válkou. Za druhé se ukazuje, že vysoce přeceňoval své dobré vztahy s Putinem. Dopadl v nich jako s tím Muskem. Takže teď jenom vykřikuje svá ultimáta, která se obrací spíše proti němu samotnému. V konfliktu na Západě Asie to prokaučoval hned dvakrát. Doslova se stal výkonným orgánem Netanjahua v likvidaci Palestiny. Bombardováním jím osobně nenáviděného Íránu zahájil svou válečnickou kariéru, které se vyhnul po celé své první prezidentské období. V mých očích se trapně vychloubal, že zastavil válku Pákistánu s Indií, ač lídři obou zemí to výslovně popřeli. Ještě více se ztrapnil v horkém konfliktu nedávných dnů mezi Kambodžou a Thajskem. Světu pyšně oznamoval že je přiměl k příměří, zatím co opravdovou reálnou roli prostředníka tam sehrává Malajsie, která v současnosti předsedá sdružení ASEAN, jehož jsou oba soupeři členy. Musím k tomu obrazu připočíst zvýšení dodávek zbraní na Tchaj-wan. A v neposlední řadě spory s EU, které ji rozdělují. Celkově odpovědně tvrdím, že jedinou stopou Trumpa v mezinárodních vztazích je vysoká míra chaosu, zesilovaná naprostou nepředvídatelností dokonce i těch nejbližších jeho eskapád. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.