Byl jsem nedávno upozorněn na text politologa se zavádějícím příjmením, Vladimír Prorok. Očekával jsem obvyklou záplavu ideologických předsudků vydávaných za vědu, ale byl jsem mile překvapen. Především pojetím svého oboru, které shrnuje takto, cituji: „Narativy nemají nic společného s vědou, a věda začíná tam, kde se pojmy definují…sklouzávání k narativům, nazval bych postmoderní politickou poezií o mravencích, špatném Rusku a dobrém Západu…Ruská duše je zkrátka specifická a jedinečná, mimo jiné stejně jako duše indická, čínská, muslimská…Čím dříve to Západ pochopí, tím pravděpodobnější je, že se vyhneme jaderné válce. Nutnou podmínkou zde je, že se vyhneme narativům a začneme věcně a kriticky analyzovat realitu…Žijme v přelomové době. Podle některých je to analogie zániku Římské říše nebo konce feudalismu. Tam také mnozí situaci vnímali jako konec světa. Je potřebné začít hledat alternativy, diskutovat o možnostech. Tomu ale brání politika neomylných narativů a neomylných politiků eskalujících konflikty místo jejich řešení. Čím dříve pochopíme, že ‚král je nahý‘, tím lépe pro nás všechny“. Konec citace

K tomu bych navíc dodal poznámku k metodě zmíněného zkoumání reality. Trvám totiž na tom, aby každá událost byla analyzována pouze z ní samotné a nehledaly se nejprve v dějinách podobné, což následně vždycky vede k ukvapeným závěrům. Čti, každý politolog by si měl osvojit filozofii konkrétního. Čímž by se lišil od prostých historiků, interpretátorů to minulých dějů. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.