Je to jeden z velkých paradoxů historie. Ve skutečnosti to byl nýmand a nakonec se stal spouštěčem jednoho z přelomů novodobých lidských dějin. My, pamětníci musíme totiž dneska uznat, že období studené války bylo vlastně idylkou. Dobou stability, ba až klidu a především předvídatelnosti dějů. Zatím co za třicet pět let od rozpadu SSSR je dění na této planetě rozumem naprosto neuchopitelné i pro ty největší odborníky. Zato „proroci“ se těší oblibě, až popularitě.

Lidé se bijí na Ukrajině, v Západní Asii a zloduchové světa, Anglosasové, se snaží rozfoukat další velký ozbrojený konflikt na dálném východě mezi dvěma oddělenými region Číny. A to nemluvím o mnoha dalších teritoriích obklopujících Rusko a Čínu, kde se titíž vyznavači zlovůle neustále starají o stupňování nenávistných emocí a jiných důvodů k odporným vášním.

Že je svět od rozpadu Sovětského svazu pro řadového obyvatele neustále rizikovějším se stává v poslední dekádě stále zřejmější, ale hlavně všeobecně uznávané. Při tom je na celé věci nejhorší, že je stále více těch nejvlivnějších lidí, kteří situaci rozdmýchávají, místo aby ji uklidňovali. Což je jednoznačným důkazem blížícího se dějinného zlomu, k němuž globální lidstvo nezadržitelně spěje. Ba co dím, v těchto dnech až eskalačně řítí.

Ukrajinský konflikt přešel do nové fáze. Začal jako speciální vojenská operace Ruské armády na území Ukrajiny, poměrně brzy se stal zástupnou válkou trojhlavé globální saně USA, EU, NATO s Ruskem, aby se letos od přelomu května na červen stal protiteroristickou operací, čti, bojem naprosto bez pravidel a také bez šancí na vyjednávání čili až do hořkého konce jedné z bojujících stran.

Na západě Asie se skoro stoleté období bojů, střídaných válčením začíná tento týden měnit na bitku formy „kdo z koho“. Sionisté ji „plánují“ na dva až čtyři týdny. Ovšem Peršanů je skoro desetkrát tolik a jejich území je dokonce víc jak sedmdesátinásobně rozlehlejší. Sice prý sionistům, ale především Anglosasům jde jedině o změnu režimu v Íránu, ale jak nás učí historici, původní záměr nikdy není naplněn, a mnohdy celé to pinožení dopadne právě opačně. Ať si teda „TrumpNetan“ nedělají velké naděje, nadtož dlouhodobé plány. Svět se totiž už nějaký čas začíná bedlivěji dívat, přemýšlí a…jednou skutečně zahřmí. Ani tomu výjimečně zdatnému Izraeli nikdy nevyrostou stromy až do nebe.

Ovšem ono nejde o Izrael, jako nejde o Ukrajinu. Až nebude „světapánům“ potřebný, tak stejně bude „zaniknut“. Zatím ho ale hegemon potřebuje, aby mu jistil region ležící na ropě. Jenže zádrhelem je, že z Izraele se stal genocidní zločinec. A to nejen z jeho vládnoucí vrstvy, leč z valné většiny občanů. Tak jako se z odrodilých Rusů, čti, Ukrajinců, vyklubal teroristický stát, a to opět ne pouze z jeho vládnoucí třídy, leč z obyvatelstva v počtu „větším než malém“. Hegemon tedy válčí s Ruskem a Íránem prostřednictvím zločinců, čímž před světem ztrácí glanc. A aby toho neměl málo, tak doma, na vlastním dvoře se mu začínají bouřit davy. Že by medicína, kterou dosud on ordinuje celému světu? No, do barevné revoluce ta mediální show má ještě daleko, leč…Osobně bych si přál aby USA konečně zažila taky trochu toho masového zabíjení, které rozprašuje po planetě. A pokud jde o mé dávné přání, moc by se mi líbil rozpad toho molocha, ať dostanou Anglosasové jiné starosti.

A za to všechno může jakýsi ruský „Serjoža“, vlastně Michail Sergejevič.  Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.