O víkendu jsem smolil delší text s pracovním názvem „Chce vůbec někdo mír na Ukrajině?“, který jsem hodlal poslat do redakcí, jimž obvykle píšu. Ovšem právě o víkendu se semlely v Ukrajinském konfliktu události, které můj text s vysokou pravděpodobností činí neaktuálním. Ukrajinci totiž, díky kreativitě světově proslulých zločinců z Anglosaské líhně realizovali dva zásadní, ba já tuším že zlomové údery, které posunou válku na Ukrajině do nové dimenze. V prvé řadě provedli dva ryze teroristické útoky v příhraničních oblastech Ruska, kde vyhodili do povětří mosty ve chvíli, kdy se tam pohybovaly vlaky a dokonce osobní, alespoň v jenom případě určitě. Při těch katastrofách došlo k civilním obětem, takže šlo o klasický terorismus. Za druhé zaútočili drony nejméně na pět letišť strategických letadel v hloubi Ruska, dokonce v jednom případě vzdáleného víc jak šest tisíc kilometrů od hranic Ukrajiny. Nehodlám o tom psát víc, jen suše konstatuji, že velení Ruské armády trestuhodně podcenilo svého soupeře. Možná že o tom jednou budeme vědět víc. Ono to totiž vypadá nejméně na nedbalost, ale spíše na trestně právní porušení své vojenské odpovědnosti někoho z velení strategického letectva Ruska. Ne-li dokonce generálního štábu.

Smysl víkendových akcí, z nichž ta velkolepější prý byla připravována rok a půl je jednoznačný. Zmařit mírové aktivity, především přímá jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Proto také byly spuštěny až nyní, kdy se mírová jednání rozjíždí. Donutit Rusko k tomu, aby prásklo dveřmi a…Západ by ho mohl obvinit že nechce mír. Doufám proto, že Rusko mírová jednání nepřeruší, leč změní zásadně svou „doktrínu“ o osudu Ukrajiny v této válce. Zatím chtělo dosáhnout minimálně:

–  Právního Uznání Krymu a Sevastopolu za součást Ruska,

–  alespoň uznání de facto čtyř regionů Ukrajiny za území Ruska,

–  vojensky a politicky neutrálního statutu Ukrajiny, včetně jejího nevstoupení do NATO,

–  snížení zbrojního arzenálu a síly armády tak, aby nemohla Ukrajina ohrožovat Rusko,

–  zajištění lidských práv a občanských svobod rusky mluvicích obyvatel na Ukrajině.

Z čehož mě plyne, že upustilo už od nesmyslných požadavků na jakousi nedefinovatelnou    denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny.

Ovšem po zkušenostech především z průběhu „Trumpových“ iniciativ už je jasné, že Rusko musí konflikt dovést až k úplnému zrušení Ukrajinského státu. Jak to USA s Ruskem, při sabotážích Britů a EU udělají, nedovedu a především nechci předpovídat. Scénářů je jako vždycky několik a to se ještě budou měnit v průběhu bojů. Ovšem myslím si, že Rusko mělo na tuto verzi „najet“ hned při začátku. Nehovořit o jakési SVO, ale o plnohodnotné válce s Ukrajinským nacionalismem. A jednat podle toho. Zničit odpor Ukrajiny v několika týdnech a nedovolit, aby se Západ zkonsolidoval na její podporu.  Psal jsem o tom od začátku SVO a jen mě mrzí, že se tak nestalo. Tehdy by to stalo možná pár set tisíc mrtvých. Ovšem do konce „salámového“ veden SVO to budou miliony. A ještě navíc hrozí riziko jaderního střetu celému s větu. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.