Nerad píšu o Ukrajině. Ovšem po včerejšku mě to nedá. Pozoruji, že politický Západ se stále více chová tak, jako by tu válku už vyhrál. Včera dokonce bylo v Kyjevě založeno na vyhlášení ultimáta vůči Rusku. Sešli se tam se Zelenskym nejzuřivější válkychtivci, Macron, Merz, Tusk a především reprezentant vrchního podněcovače nepokojů na planetě, Stermer. Tito rádoby vítězové se rozhodli, že Rusku nadiktují příměří na třicet dní a nebudou se sním o tom ani bavit. Pokud Američané přijmou tuto drzou neomalenost a společně tím vystaví Rusku diktátu pouze svých vlastních zájmů, vyberou ten nejhorší scénář dalšího vývoje. Rusko není v situaci, kdy by přijímalo ultimáta, a ti pýchou zhlouplí „evropánci“ by si měli vyzpomínat, že Rusko za celou svou historii žádná ultimáta a diktáty nepřijalo. Pokud Západ zažene Rusko do kouta, pokud mu nedá šanci pro alternativu, dokud nepřistoupí na kompromisy, dokud bude prosazovat jen své zájmy, tak se staví do role vítěze, která mu nepřísluší.

Rusko ze zkušeností posledních staletí, ale rovněž reality tohoto století nikdy Západu ani neuvěří, nadtož aby poslouchalo jeho diktáty a podvolovalo se jeho zájmům. Svou bezpečnost, jedinou to záruku své svrchovanosti a nezávislosti si proto vybojuje, nebo zahyne. Jinou možnost nevidí a to nejen jeho vůdci, ale rozhodující většina lidu. To není jako tady na Západě, kde ve skutečnosti lid ve většině za svými politiky nestojí. Dobře totiž ví, že umírat bude on, ale nikdy vládcové a jejich rodiny. Amen. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.