jeho tvrdohlavé chtění „smlouvy“ o bohatství Ukrajiny nebylo pro mír vůbec potřebné, a především ho nijak nepřibližovalo, ba právě naopak. Pokud by ta smlouva byla víc konkrétní, tak by zatahovala USA do války. Přece by musela bránit svůj majetek. Jenže. Jak jsem včera pozdě večer našel smlouvu, sice pouze v ruském překladu a jen její jednu část, tak jde o naprostý nonsens. To i smlouva o smlouvě budoucí musí být konkrétnější. Ten doslova reklamní cancát pro důvěřivý americký lid nezaručuje nikomu nic, takže jde vyloženě o PR alespoň nějaké úspěšnosti v problému Ukrajiny za Trumpových prvních sto dní.

Při tom USA od samého počátku se angažovala z čistě pragmatických příčin. Potřebovala co nejvíc oslabit Rusko, aby jí nezavazelo v její obnově hegemonie. To naopak EU do války šla za jakési nikdy nedefinované ideály, čili z přesvědčení ba víry v ideologii tak zvaného neoliberalismu, čti skrytého neofašismu, neofeudalismu a absolutní totality. Takže v současné chvíli se čeká. Asi tak do té oslavy Dne Vítězství v Moskvě. Amerika má před sebou všechny možnosti, včetně úplného vycouvání z konfliktu. Evropa už tolik možností nemá. „Ideologicky zdůvodňovaná válka na Ukrajině neumožňuje kompromis“, jak kdysi dávno napsal politolog Oskar Krejčí. Tedy ukončení bojů. Zelensky je v tom bahně už bez šancí. Konec války je jeho koncem, možná dokonce absolutním. Jen Rusům je to jedno. I když jim zatím spíš vyhovuje válčit dál. Takže se skutečně čeká. Osobně mám z této pauzy nějaký neblahý pocit. Mám obavy, že 10. května přestane „ukrajinský konflikt“ existovat, protože zmizí Ukrajina, jak se shoduje několik pesimistů. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.