Ne, že by se novinařina vytratila, ale v záplavě blábolů milionů tvůrců informací se jen těžce hledá. Novinařina už před informačním boomem degenerovala v žurnalistiku, někdy až pokleslou. V této nové době už to ale není ani žurnalistika, leč splašky vylévaných emocí. Nejlépe je to vidět na politických informacích. Jsou plné vulgarismů, pejorativnosti a v prvé řadě nenávisti. I humor je veskrze satirický, z něhož zášť jen kape. Nikdy jsem neměl rád satiru, ani tehdy, když v ní byla alespoň špetka člověčenství. Teď ale postrádá vesměs humor a člověčenství skoro vždy. V dobách třídního boje lokajové obou protikladných pólů sršeli satirickými výplody. Ale většinou nebyly tak fanaticky nenávistné. Třídní boj totiž byl střetem ideovým a kolektivistickým, jaksi neosobním. Dneska i ten nejširší a naprosto nicotný politický problém vybudí vášně a zplodí soukromé blivance, protože to zainteresovaní berou příliš osobně.

Jak jsem uvedl, nejvíc mi vadí vulgarismy a to i tehdy, když u sprostého slova je jedno písmeno nahrazeno hvězdičkou. V loňském roce jsem si ale začal všímat přezdívek. První byla právě ta nenávistná, tedy samozřejmě „Putler“, a v poslední době podle téhož vzorce i „Hitlenjahu“. Ovšem jsou i jiné, které považuji za přiléhavější. Kupříkladu:

Petr Pavel – guma; jelito PePa; jenerál – všech chytrostí futrál; agent IQ107, rozvědčík Pávek.

Vláda pětikoalice – fialový mor; pětidemolice; fialová Aspen banda; správce obludária.

Jana Černochová – jaderná amazonka; kabelková tankistka; válkychtivka.

Dana Drábová – atombaba; jaderná mutace krásy.

Jan Lipavský – sem-tele; ministr …ničí; učeň zahraničních věcí; bakalář mezinárodních vztahů.

Markéta Pekarová Adamová – hňupomluvka; blbka; riziko státu.

Vít Rakušan – Cenzurošan, dozimetr; ministr zkaženého nitra.

Miloš Vystrčil – OSNvyučitel; Tajvanec.

Petr Fiala – Péťa Signalovič Fialenko, předseda Ukrajinské vlády; Evrogubernátor ČR.

Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.