Útok Izraele na Íránský konzulát v Damašku je bezprecedentním porušením válečného mezinárodního práva. Není to ovšem jediný, doslova provokativně okázalý akt výsměchu mezinárodním normám válečného práva. Stejně tak Izrael pohrdavě porušuje zákaz použití hladomoru civilistů jako válečné zbraně. Navíc brání poskytování humanitární pomoci civilistům, což odporuje všem normám humanitárního práva. Bombarduje nemocnice, vraždí jejich personál, dokonce i pacienty, což už je vyloženě válečným zločinem. Nevybíravé bombardování je podle mezinárodního humanitárního práva nezákonné. A Izrael s bezohledností sobě vlastní bombarduje školy, synagogy, mešity, kulturní objekty a další veřejnou infrastrukturu. Důležitým aspektem izraelského jednání – a Bidenova souhlasu s ním – je to, že Izrael vyvíjí úmyslné a systematické úsilí o zničení stávajících mezinárodních zákonů a norem týkajících se vedení války. Cílem Izraele je především zničit normy, konvence a zákony vedení války; vytvořit geopolitickou anarchii, v níž je dovoleno vše, a která se souhlasem Bílého domu umožňuje aby mu Netanjahu nasadil uzdu a vedl USA jako koně k vodě, čti, směrem k „velkému vítězství“ Izraele na konci časů; což nutně vyžaduje brutální válku bez pravidel, morálních zábran a jakýchkoliv červených čar. Neobyčejně symbolicky významné jako samotný útok v Damašku je i to, že USA, Francie a Británie odmítly srovnání íránského konzulátu se zemí odsoudit, čímž vrhly stín pochybností na imunitu diplomatických prostor podle Vídeňské úmluvy. Toto odmítnutí odsoudit bude implicitně široce chápáno jako mírné schvalování. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.