Vyjma Havlových fandů, naprostá většina obyvatel země připouští, že absurdní dramatik měl opustit politickou scénu již po volbách roku 1990, tak jak to lživě slíbil před svým jmenováním do prezidentské funkce v prosinci 1989. Lze tedy konstatovat, že přesluhoval, a to celých třináct let, když jeho koryfejové prosadili další a další Havlovo zvolení do funkce prezidenta republiky dokonce čtyřikrát za sebou. Při čemž tento muž pro zem nebyl už absolutně žádným přínosem, jelikož politiku státu suverénně ovládla personální unie Klaus a Zeman. Ke smůle České republiky přesluhuje ale i nynější prezident. Ten měl odejít nejpozději před deseti lety, nejlépe dokonce již po volbách v roce 1996. Zachoval by si pro dějiny alespoň označení schopného reformátora hospodářství, i když ideologicky jednostranného. Sice neoliberální ekonomii nevymyslel, ale pouze ji zaslepeně vyznává, kuponovou privatizaci nevytvořil, pouze tuto metodu svých známých zaštítil svým jménem a proti Luxem prosazovaným restitucím dokonce v prvých týdnech brojil, ale poměrně rychle je využil pro svou koncepci rychlého vytvoření vrstvy bohatých, coby základny svých voličů. Klausovo jednání po celou dobu hospodářské transformace, odtržené nejen od práva, ale dokonce od dobrých mravů pokročilého kapitalismu, je prazdrojem korupcí, základnou propojení byznysu a politiky, čímž se on osobně stal fakticky kmotrem všech mafií v zemi. Už to je dost, aby byl hnán k odpovědnosti. Když se ale coby zakladatel ODS stal i pro ni neúnosný, vykopla ho výše v domnění, že už nebude zásadně zasahovat do dalšího vývoje politiky. Rychle si však našel novou platformu. On, celoživotní odpůrce silného státu, začíná najednou bojovat za jeho co nejvyšší suverenitu. Angažuje se za oslabování integrace Evropy a prosazuje co nejsilnější pidistáty, coby její prvky. V tomto úsilí však již překročil veškeré meze solidnosti. A nejen to. V procesu ratifikace Lisabonské smlouvy se pak prakticky dopustil velezrady. Mezinárodní smlouvu schválenou parlamentem a podepsanou dokonce dvěma vládami, odmítl spolupodepsat, když si vynutil výjimku, kteroužto občany naší vlasti uvrhl do nerovnoprávných poměrů v EU. Ohrozil všechny jejich sociální jistoty, platící pro ostatní Evropany. Což je pravá podstat velezrady vůči republice, v níž jenom občan je svrchovaným suverénem a ne nějaký ideologií zaslepený diktátor.