Podle vyhlášení generálního tajemníka OSN se v noci na dnešek narodil sedmimiliardtý člověk.

Komentáře netřeba.

Před dvěma dny uveřejnila papežská Rada pro spravedlnost a mír neobvykle zajímavý dokument. Nejde o výplod několika lidí za několik hodin, ale, jako obvykle, o dlouhodobě připravovaný materiál vycházející nejen z katolické doktríny, ale především z analýzy skutečného dění na Glóbu. Zatím jsem ho nečetl celý, ale jenom úryvky, které byly přeloženy do češtiny. I to mi však stačilo, abych uvažoval, zda svůj dnešní text nenazvat nějak bombastičtěji, jako třeba Vatikáne rudne. Rada požaduje, aby byl vytvořen celosvětový regulační orgán finančních trhů. Ten aby byl institucí Organizace spojených národů, jejíž nejvyšší grémium by se zasazovalo, aby se banky chovali eticky. Taková formulace je sice klasickou katolickou frází, jenže tentokrát ji klerici alespoň trochu konkretizovali. Žádají, aby byly finančníkům zakázány horentní zisky a aby bylo prosazováno snížení světové nerovnosti. To je na náboženskou instituci velmi jasné vyjádření požadovaného trendu. K tomu jenom stačí, aby reální politici doplnili konkrétní čísla a pověřená regulační instituce se má čím řídit. V dokumentu se tvrdí, že v součinnosti se Světovou bankou by takový regulační orgán pomohl obnovit „vládu duchovna a etiky“ i „převahu politiky, která musí být odpovědná za vytváření veřejného blaha.“ V mých očích je ovšem nejdůležitějším požadavkem tvrzení, cituji: Politika musí mít převahu nad ekonomikou a finančnictvím. Finanční transakce musejí být zdaňovány a z daní by se financoval světový rozvoj a udržitelné zdroje &jen ctnostné banky, které pomáhají produkční ekonomice, by měly nárok na státní dotace, konec citace. Absolutní podřízení finančního světa politice považuji za naprosto zásadní požadavek současného finančního chaosu a pravidlu o státních dotacích potom alespoň trochu rozumím, i když ho bez výjimek odsuzuji. Rada navíc ještě konstatuje, že Mezinárodní měnový fond už není schopný stabilizovat světový finanční systém. Tajemník Rady, biskup Mario Toso navíc doplnil, že dohoda z Bretton Woods z r. 1944 selhala a skupina G20 nemá sílu na to, aby finanční trhy zkrotila. Toso zdůraznil, že papež kritizoval tržní fundamentalismus už ve své encyklice z r. 2009 „Láska v pravdě„, aby tím dokázal, že předkládaný dokument Rady není nějakou odchylkou od dlouhodobého trendu Vatikánu. No! Jako nonteista a zásadní odpůrce církví, bych Radě doporučil, aby v prvé řadě ona, Vatikán, i celá katolická obec šla příkladem a zbavila se nadbytečného bohatství, čili především kapitálu, kterým vykořisťuje obyčejné lidi. Nikdy žádné sociální učení katolické církve, pronášené klérem v drahých ornátech a obklopených zlatem chrámů neznělo chudému lidu příliš věrohodně. Tím méně pak nyní třeba v postkomunistických zemích, kde se všechny církve derou k majetku, který jim odebrali kupříkladu i mocnáři dávno před nastolením vlády sovětů. Nemíním se příliš rozepisovat o uvedené aktivitě církve. Vidím za ní především strach. Strach všech bohatců z bouří, které by, alespoň někde, zase mohly sebrat mnoho majetku také církvi. Vždyť již ve starověku platilo, že bohatství chrámů sloužilo panovníkům jako pokladnice pro vedení válek. A jejich plenění bylo v dějinách vždycky dobrým zdrojem lupu vojáků a to i v případech občanských válek.

Saddám Husajn je popraven, Usáma bin Ládin je zabit a Muammar Kaddáfí zavražděn. Sláva. Abendlanským mocnářům, nezvladatelně toužícím po světovládě, na to stačilo dokonce jen necelých deset let. Přesto je na glóbu pořád větší počet zemí s jinými politickými poměry, než států s demokracií podle abendlandského mustru. Sám tvůrce teorie o konci dějin, uskutečněném definitivním vítězstvím demokratického Abendlandu nad diktátorskou totalitou Sovětského svazu, musel už na svá poblouznění rezignovat. Proto se důkazů o konci historie museli chopit lidé mocnější, jako třeba Bush a nyní superbushovec Obama. Ten zdědil po svém předchůdci dvě války, aby jich dneska už provozoval šest. Holt jak jinak se má přece chovat nositel Nobelovy ceny za mír, než za něj skutečně bojovat. Když sleduji současné tažení Abendlandu za šíření demokracie po celé Zeměkouli, nějak podezřele mi připomíná dvě dávné události. Křižácká tažení za osvobození božího hrobu v Jeruzalémě a šíření jediné pravé víry ohněm a mečem mezi indiánskými barbary. Obojí to v provedení dávné nejvyšší moci Abenslanďanů, moci katolicismem ovládané vrchnosti. Výsledek obou připomínaných vzepětí Abendlandu je po staletí opravdu tristní, ba až deprimující. Nejenže se boží hrob nikdy nepovedlo dostat do úplné moci katolické církve, ale ta musela nakonec samo přijít s teologií Abrahámovských náboženství, čili s uznáním porážky svého učení o jediné pravé víře. A ti barbaři? Dneska se jeví, že zvedli pochodeň vyraženou z rukou SSSR. Takže smrt Che Guevary jak se zdá, docela možná nebyla tak marná. Možná že přinese podobný zlom v dějinách, jako smrt onoho Ježíše z Nazaretu. Abendlandští občané by si z těch minulých událostí proto měli vzít především základní poučení. Jejich představy o jediné pravé demokracii nikdy nebudou všesvětově uznány, stejně jako se nikdy neuskuteční jejich globální nadvláda. Takže veškeré jejich snažení v tom směru, přinášející dokonce oběti na životech, jsou naprosto nesmyslné.

Rada České televize pod vedením zasloužilého disidenta a dneska již přestárlého umělce Uhdeho, schválila novému generálnímu řediteli ČT měsíční plat dvě stě tisíc korun českých. K tomu desetiměsíční plat jako roční prémii, pokud splní úkoly dané smlouvou. Globální infekce nesouměřitelně vysokých platů nejvyšších manažerů, se tedy už úspěšně aplikuje i v zemích, jejichž občané po dlouhá desetiletí takové platy považovali za nemravné. Celý rozměr tragedie přerodu je nejlépe čitelný z fotografií členů Rady. Naprostá většina jich vyrostla ještě v éře vysokého stupně rovnosti a především šetrnosti, takže jejich novodobá víra dokumentuje skutečnou hloubku mravní pokleslosti dnešních představitelů moci. Jak je vidět, v polistopadovém režimu se u nás zrodila nová kasta lidí. Odborníci hovoří především o nové politické třídě. Já jim říkám třída superobčanů, superlidí a superpracantů. O nadobčanech jsem již několikrát psal. Tvoří ji ústavní činitelé, na které zvolením jakoby sestoupil duch boží vševědoucnosti, takže jsou osobně přesvědčeni, že mají právo blízké boží všemohoucnosti a z toho pak planoucí oprávněný nárok na privilegia středověké vrchnosti. Superlidmi jsou pak, podle neoliberální ideologie, všichni podnikatelé, kteří svou aktivitou prokazují zbytku populace veliké milosrdenství zajišťující jí možnost obživy. Z toho zorného úhlu fakticky považují zbytek světa za parazity na svém nadlidství. A konečně ti superpracanti. Lidé, jejichž příjmy činí řádově desetinásobky až stonásobky průměrných mezd a kteří jsou při tom ještě přesvědčeni, že jejich odměny jsou malé, pokud nedosahují příjmu stovek milionů ročně. Vždyť kupříkladu exšéf velepodniku ČEZ označil teprve svou čtvrtmiliardovou roční prémii ke statisícovému měsíčnímu platu za odpovídající jeho pracovnímu úsilí. Marxisté kdysi učili o vykořisťovatelské mocenské třídě v kapitalistickém politickém režimu. Byli k ní příliš přívětiví. Realita prokazuje, že tato skupina zahrnující nejvyšší rang podnikatelů, tedy převážně finančníků, nejvyšší úroveň politiků čili ústavních činitelů a nejvyšších manažerů čili šéfů celonárodních a nadnárodních korporací, je mnohem zločinnější. Ta už nevykořisťuje, ale ta zbídačuje a především si podrobuje celý svět. Je třídou, která se teprve tvoří, takže v ní panuje navíc vnitřní konkurence. V této fázi je boj o moc vždycky mafiánský. Dá se tedy nezpochybnitelně tvrdit, že současná globální moc superobčanů, superlidí a superpracantů, tvořící se podle tezí neoliberální politické ekonomie, je největší a nejvlivnější mafii světa.

Už druhý prezident USA, dnes světu prakticky neznámý John Adams, kdysi prohlásil, cituji: Jsou dvě možnosti, jak si podrobit národ. Jedna je zbraněmi, druhá prostřednictvím dluhu, konec citace. John Perkins, bývalý hlavní ekonom konzultantsko-ekonomické americké agentury Chas, tuto myšlenku ilustruje na praktické politice USA, kterou její vládci realizují celé století. Říká v jednom rozhovoru, dosažitelném na Youtube počátkem dubna tohoto roku doslova, cituji: To, co nejvíc děláme, je, že nalezneme zem, která má nějaké zdroje bohatství, které naše korporace zajímají, například ropa. Potom zprostředkujeme této zemi velkou půjčku prostřednictvím Světové banky nebo její sesterské organizace. Ty peníze ale nikdy nejdou do země samotné. Namísto toho jdou našim velkým korporacím, které za ně budují infrastrukturu v dané zemi, elektrárny, průmyslové zóny, přístavy…Věci, ze kterých kromě našich korporací prosperuje jen hrstka bohatých v dané zemi. Peníze vůbec nejdou na věci, které by zlepšily situaci obyčejných lidí. Zemi a jejím občanům ale zůstane na bedrech obrovský dluh. Tak obrovský, že se nedá splatit. A to je hlavní součást plánu – že dluh je nesplatitelný. V určitém stadiu přijdeme my, ekonomičtí vrahové, a řekneme jim: Poslouchejte, dlužíte nám moc peněz, nemůžete splatit dluh…Prodejte nám vaši ropu, levně…Prodají ji našim ropným společnostem.  Nebo nám dovolte umístit ve vaší zemi vojenskou základnu, případně pošlete vojáky do některé země, kde se nám to hodí, třeba Irák. Hlasujte s námi v budoucím hlasování Spojených národů… Donutíme je zprivatizovat energetické strategické podniky a podobně…, konec citace a také mého dnešního blogu, který určitě nepotřebuje mé pochabé vysvětlivky.

Vyvěsil jsem na svém blogu už 26.8. t.r. text s názvem Pesimistická perspektiva. Za necelý měsíc, jmenovitě 15. září, pak jeho pokračování s titulkem, Ještě pesimističtější perspektiva. Mezi tím jsem se dověděl, že prý všechna ta apokalyptická vidění budoucnosti lidstva jsou výsledkem ztráty sebevědomí levičáků, konkrétně sociálních demokratů. Pád Sovětského svazu a jeho bloku prý natolik zdiskreditoval hypotézu o nutnosti nadvlády politické moci nad ekonomikou, konkrétně teorie o ovládání národního hospodářství státem, že svedl intelektuály světa k nekritickému přijímání neoliberalismu. Především sociální demokraté najedenou ztratili nosnou ideu svého, víc jak stoletého konání a pomateně se vrhli na vymýšlení třetích cest. Novodobí liberálové ve svém svatém boji za svobodu, už za existence SSSR vypracovali teze absolutní svobody trhu, který měl zvítězit nad diktátorstvím státu. Podle jejich přesvědčení měl porazit i to, co si oni sami pro sebe nazvali komunismem. Ve svém počínání byli podpořeni především filosofy typu milenky obdivovatele nacistů Arendtové, která do světového diskursu přinesla nadbytečný pojem totalita. Nadbytečný proto, že dějiny už znaly takový politický režim pod názvem absolutismus. Současná realizace globální nadvlády trhu nad lidstvem pomalu, leč jistě, bohužel ukazuje, že trh osvobozený od politické nadvlády přestal být sluhou, ale stal se zlým pánem. Absolutním, leč nemocným pánem. Jeho protagonisté pak fakticky příslušníky jakési mafie nejvyšších politiků a nejbohatších finančníků. Intelektuální vyznavači nové doktríny a podle ní uskutečňované absolutní moci, hrají naprosto stejnou roli, jakou předváděli lokajové všech mocenských struktur v dějinách. Vezmu to tedy dál zkratkou. Sovětský svaz nikdy nebyl komunistickou zemí. Teoretikové neoliberalismu bojovali fakticky s přeludem, prakticky pouze se sociáldemokratismem, který vznikl jako revizionismus hypotéz opravdových komunistů. Podle mého přesvědčení sociální demokracie zemřela, ať tedy žije konečně opravdový komunismus. I když to bude možná ještě dlouho trvat&leč kdo ví, při dnešních bouřích v celém světě. Hlavně musí být ti skuteční komunisté důkladně připraveni, aby jim budoucí šanci zase neukradly kreatury podobné těm z listopadu 1989 v Československu.

Představitelé Palestiny se definitivně rozhodli, že požádají OSN o přijetí do této organizace a tím o faktické uznání své státnosti. Naprostá většina aktivní veřejnosti Západu tuto jejich snahu podporuje. Nejznámější manekýn světa nějaký čas váhal, až nakonec vyhlásil, že požadavek Palestinců v OSN nepodpoří. Nemůže mocnářský chudáček. Chce být přece zase zvolen prezidentem skomírající mocnosti a o tom v USA rozhodují především Židé. Konkrétně židovští voliči z amerického státu Florida, který je voličsky nerozhodný a hraje nesmírně silnou roli na vážkách volby amerických prezidentů. Ti podle nedávných zpráv Channel Four News zásadně odmítají vznik samostatného státu Palestina. Židé, alespoň ti nejortodoxnější, věří celá tisíciletí v příchod spasitele, který se stane navíc králem lidstva. Ti neortodoxní ale na spasitele nečekají a již kralují lidstvu celá tisíciletí sami. Nejméně tedy Evropě, která přitrouble už dva tisíce let považuje jejich soubor textů s názvem Starý zákon, či Bible, za božské sdělení a tím prakticky podléhá duchovní nadvládě Židů. Další etapu, finanční nadvládu nad Abendlandskou civilizací, nastolil pak vznik USA. Nejbohatší Židé se do nich uchýlili před pronásledováním v duchovně se osvobozující Evropě. Spojené státy Americké jsou totiž od samého počátku ovládány především skupinou finančníků soustředěných kolem několika židovských klanů. Pod záštitou těchto globálních finančních mocnářů vznikl po poslední velké válce i stát Izrael, v němž se soustředili především lidé, věřící na příchod světovládce. Území, na němž vznikl nový, umělý stát, patřilo ale skoro po dvě tisíciletí Palestincům. Agresivita nových příchozích vnesla do celého regionu Blízkého Východu nezvládnutelné napětí. V oceánu muslimů, tak jako kdysi v moři Římanů, vytvořili Židé enklávu boží vyvolenosti a podle toho se zase chovají. Jejich ochránci, nejbohatší kruhy USA, je již víc jak půl století vydržují jako svou pátou kolonu na území, pod jehož povrchem jsou největší oceány ropy světa. Tak vzniká soustavně ohnisko budoucího velkého válečného konfliktu. Židé v USA všemi možnými prostředky nutí tamější mocné k oddané pomoci svým krajanům v Palestině. A nás Evropany také drčí pod krkem. Zneužívají k tomu holocaustu. Už skoro tři čtvrtiny století nás, i ty, kteří s tím neměli nic společného, doslova vydírají. Kdo se v Evropě, či kdekoliv na světě jen hláskem ozve s kritikou současného chování Židů, Izraele, či jejich idejí, je ihned označen za antisemitu, zakukleného rasistu a div ne za zastánce vyvražďování Židů. Při tom pod rouškou tohoto zastrašování ti nejmocnější Židé nadále utahují otěže své nadvlády nad světem.

Tak nevím, odsouzení hrdinky Amerikou iniciovaných revolucí Tymošenkové, je pranýřováno mocnými celého demokratického světa. A ještě ani nebručí a už chce luza soudit dokonce papeže. Prý proto, že utajoval pedofilii kněží a nevyvozoval z ní právní důsledky. Pokud k soudu skutečně dojede, jsem na něj hodně zvědavý. Konečně se totiž v pomateném Abendlandu střetne světské právo s církevním. Naši právníci, hlavně ti co se honosí titulem JUDr., dostanou praktickou lekci, protože oni o církevním právu neví fakticky nic, ač jejich titul znamená doktorantství dvojího práva. K věcnému obsahu samotného sporu si myslím, že katolická církev by už přece jenom měla dovolit svým duchovním, minimálně po faráře, ženění. A bylo by po problému. Když církevní vrchnost chce žít v celibátu, prosím, pak ať jsou za biskupy a vyšší hodnostáře vysvěceni a jmenováni pouze ti kněží, kteří se neoženili, třeba proto, že kariéra jim byla milejší. Klérus by s velkou pravděpodobností byl celkově mnohem lidštější.

V Asii jsou oblasti, kde je poměr mužů ku ženám až 150 na sto, výjimečně prý byl až 200 na sto. A netýká se to jenom Číny, jak by si laici mysleli, když v ČLR se již dvě generace prosazuje praxe rodin s jedním dítětem. Díky moderní technice se již brzy po otěhotnění ví, jaké pohlaví bude mít novorozenec. Dívky vesměs nejsou žádány, takže žena čekající děvče je většinou své rodiny nucena k potratu, což se týká Indie i dalších zemí. Sociologové z přebytku mužů předpovídají vznik problémů. Naopak já žádné nevidím. V dějinách tomu bylo, právě opačně už mnohokrát, především po velkých válkách. Což platilo v dobách, kdy ve válkách ještě hynuli jenom vojáci, čili muži. Následně pak i křesťanští panovníci dovolovali mnohoženství, alespoň neoficiální. Přebytek mužů je podle mne naopak přirozeným stavem, protože žena sexuálně dokáže uspokojit více mužů. U většiny mužů je ale sporné, že by, především v moderní, pilulkové éře, opravdu dlouhodobě uspokojovali více žen. Takže do budoucna žádné mnohoženství, ale přirozené mnohomužství. A basta.

Dosti často dostávám tuto otázku, či ještě osobnější, proč jsem levičákem. Na dnešek jsem měl o tom připravenu k publikování v tomto blogu celkem propracovanou odpověď. Ale mezi tím mi někdo poslal video http://www.vidime.net/video-7902 . Všechno co jsem měl napsáno mi připadlo nicotné, takže poznamenávám jen maličkost k onomu videu. Levičákem je v mých očích každý, kdo souhlasí s textem písně a hlavně dělá co je v jeho silách, aby už na Zemi nebyli lidé s osudem interpreta. Přiznám se, že při sledování uvedeného videa jsem poprvé v životě zalitoval, že už mám tolik let. Svět, zdůrazňuji, celý svět, totiž stojí skutečně na přelomu a bude potřeba každého s levicovým přesvědčením, aby se tentokrát už nedal zmást.