Třetího března jsem v tomto blogu mimo jiné napsal, že není lidskou přirozeností boj či soutěžení jedinců, neboť to je pouhý pozůstatek přírodnosti v člověku, čili zvířecí přirozenosti lidského rodu. Dneska cítím za potřebné vyjádřit své přesvědčení o skutečné lidské přirozenosti. Mnoho antropologů je toho názoru, že v dobách, kdy rody homo byly lovnou zvěří velkých predátorů, od šavlozubých tygrů po jeskynní medvědy, se začala vyvíjet skutečně pravá lidská přirozenost. Spočívala ve společné obraně, ve spolupráci, až solidaritě se slabými. Tato strategie přežití, majících asi svůj původ v pudu matek bránících své potomstvo, byla tak poprvé v dějinách evoluce vědomě používána na obranu proti predátorům nesouměřitelně silnějším, než byl osamocený jedinec našeho druhu. Až do dnešních dnů se z tohoto pravzoru chování vyvinula skutečná forma čistě lidské přirozenosti, sám základ veškeré humanity, od pomoci hendikepovaným přes solidaritu se slabými až po spolupráci bezmocných. Konkrétně se dneska projevuje ve všech typech sociálních pomocí jištěných státem, až po kolektivistickou obranu zaměstnanců vůči zaměstnavatelům. V mém myšlení i tudy vede hranice mezi levicovým a pravicovým přesvědčením. Zatím co pravicový jedinec spoléhá dominantně jen sám na sebe a posiluje jen a jen své schopnosti, levicově smýšlející se spolčuje. Což je strategie prokazatelně méně plýtvavá a jak ukazují dlouhodobé výzkumy, i mnohem účinnější. A pro skutečné šťouraly už jenom jediná poznámka. Spolupráci jako vyšší formu strategie k přežití, užívají i některé zvířecí druhy, kupříkladu šimpanzi. Takže někde až tady lze teprve hledat opravdovou hranici mezi přírodností člověka a skutečnou lidskou přirozeností.
Archiv pro měsíc: Březen 2009
POKUS O NEJOBECNĚJŠÍ POHLED NA SOUČASNOU KRIZI
Ke konci minulého století vyvrcholila krize v zemích ekonomiky minimalizovaného trhu s dominantní rolí státu, jejich komplexní, tedy nejen hospodářskou, ale i politickou a společenskou destrukcí. Byl tak ukončen systém nastolený už Leninem, ale definitivně k neschopné existenci zdegenerovaný až za Brežněva. V současnosti jsme zase svědky definitivního zhroucení ekonomik věrných ideologii minimální až nulové role státu a totální dominance neviditelné ruky trhu. Jak je vidět, obě krajní, čti extremistické, společensko- ekonomické formace se dostatečně zdiskreditovaly. Lze opět vzletně prohlásit, že po této krizi už svět nebude takový, jakým byl dosud. Neměl by být. Konečně by se lidstvo mělo poučit natolik důkladně, aby hledalo optimální poměr mezi trhem a státem, přesněji řečeno aby se snažilo zviditelnit ruku trhu a naopak roli státu dokázalo změnit na předem nastavená pravidla, která nemůže momentální moc zneužívat pro své, pohříchu navíc velmi krátkodobé zájmy. Když zde hovořím o státu, myslím tím pouze a jen globální celosvětový stát a ne žádné současné národní státy, byť jsou sebevětší, či ekonomicky sebesilnější. Globální stát by měl v prvé řadě minimalizovat vojenské náklady pouze na jakousi celosvětovou policii a ušetřené prostředky z větší části investovat do záchrany životního prostředí a hledání zdrojů obnovitelných energií. Přednostně by pak měl vytvořit nový peněžní systém naprostým, celospolečenským ovládnutím bank a dalších peněžních institucí, které vytváří peníze. Konečně by v produkční ekonomice měl minimálně dostat pod účinnou kontrolou všechna odvětví veřejných služeb od vzdělávání přes zdravotní péči až po dopravu. Co nejrychleji by pak měl zlikvidovat všechny tržní protekcionismy, jako například regiony daňových rájů, jež mezinárodní právo mělo už dávno kodifikovat jako zločinné.
KONKRETNÍ PŘÍKLAD KRIZOVÉHO CHOVÁNÍ a neb ČESKÁ SPOŘITELNA ŽIVÍ ERSTE BANK.
O tom, že vlastník České spořitelny, rakouská Erste Bank má problémy, se v krizovém klímatu vynucované pravdomluvnosti hovoří již delší čas. Jako nebeské fanfáry jí proto musela znít zpráva České spořitelny, že má za loňský rok rekordní zisk ve výši skoro 16 miliard korun. Především i díky poplatkovému okrádání svých klientů. Jen trochu přemýšlející veřejností pak musela doslova otřást následující zpráva, sdělující především finančnímu světu, že spořitelna se rozhodla celou částku zisku rozdat na dividendách. Vlastníci tak obdrží třikrát vyšší finanční prostředky, než jaké inkasovali v posledních několika letech, kdy se vyplácelo pouze 30 korun na akcii. Rozhodnutí o vyplacení celého čistého zisku České spořitelny na dividendách podle analytika Marka Hatlapatky z firmy Cyrrus úzce souvisí se zprávou o přijetí podřízeného dluhu od mateřské Erste. Díky tomu nedojde k žádným změnám ukazatelů kapitálové přiměřenosti České spořitelny. Erste má podle Hatlapatky kvůli odpisům nehmotných aktiv a dalším faktorům v současné době poměrně nízkou úroveň kapitálu, což je jeden z důvodů, proč její akcie v poslední době tak silně klesají. Česká spořitelna je na tom v tomto ohledu naopak dobře. Vzhledem k tomu, že podřízený dluh se počítá pouze do dodatkového kapitálu, může stát za těmito kroky snaha o posílení kapitálu u Erste a zároveň restrukturalizace kapitálu u České spořitelny, uvedl analytik. Kurzivou citovaná slova, přeložená do lidštiny, znamenají jediné. Z naší země bylo jen z jedné naší banky a za jediný rok odsunuto do zahraničí 15,8 miliard korun, jelikož Erste kontroluje 97,99% akcí ČS. Že by pomsta za odsun Němců?! Kdepak. Jde prý o běžný postup s cílem optimalizovat likviditu v rámci skupiny, uvedla (nepochybně skvěle placená) mluvčí spořitelny Kristýna Havligerová. Pokud ještě někdo stále neví, proč došlo na konci minulého století k politickému převratu, pak tady má zásadní odpověď. Chytří to ví již skoro dvacet let a hloupým, těm asi nestačí ani takováto nakopnutí.
POUČENÍ Z LEDNOVÉ PLYNOVÉ KRIZE
Před několika dny bylo odvráceno další přerušení dodávky plynu z Ruska přes Ukrajinu do Evropy. Naštěstí se tentokrát řešení nedostalo až do rukou předsedy Evropy, který na začátku letošního roku z téže příčiny létal mezi Putinem a Tymošenkovou jako poštovní holub, aby se řešení dodávek nakonec našlo mimo jeho aktivity. Na první pohled se veškeré veřejnosti tehdy muselo zdát, především díky přitroublým médiím, že konflikt vyřešili nejvyšší vládní představitelé zainteresovaných zemí. Pravda je ale naprosto jiná. Ve světě ovládaném ideologií nadřazenosti až výlučnosti soukromého vlastnictví totiž stát a tedy jeho správcové, už nemají žádné ovládací páky k řízení, ba dokonce jakémukoliv rozhodování o hospodářských problémech. Takže Topolánek místo tykání si s Putinem a líbání se s půvabnou Julijí, měl raději svolat šéfy producentů a distributorů plynu a jednat s nimi. Jenže?! Je otázkou, zda by se s ním vůbec bavili. Postsovětské, stejně jako všechny ostatní státy postižené politickými převraty na konci minulého století, si ve své privatizační zběsilosti nedokázaly vytvořit ani základní prvky závazného chování podnikatelů ve veřejných službách. Kdyby státníci kdysi něco takového uzákonili, pak by skutečně stačilo Topolánkovi svolat šéfy firem, doslova je postavit do latě a zařvat: Zítra obnovíte dodávky, nebo podniky znárodníme bez náhrady. Vede-li pozemkem soukromníčka například nějaká veřejná komunikace, tak podle právního řádu je v katastru uvedena jako věcné břemeno, tedy služba ve prospěch společenství, které nesmí soukromník svou činností nikterak narušit. A to jde doslova o prkotinu, nebo snad právě proto, že jde o nicotnost?! Pokud si stejnou povinnost neumí stát zajistit u velkých soukromníků, kupříkladu u dodavatelů plynu, pak dobře nechápu, proč takový stát vůbec máme. Uvalme proto na všechny firmy podnikající ve veřejných službách věcné břemeno přesně definovaných povinností vůči obyvatelstvu a sankcionujme jejich neplnění jediným způsobem – absolutní ztrátou tohoto majetku, tedy bez náhrady.
KOMENTÁŘ KE DVĚMA POSLEDNÍM TEXTŮM
K předvčerejšímu textu jsem dostal poznámky. Prý v něm chybí argumenty dokazující, že podnikatelé nižší odvody státu nevyužijí pro udržení pracovních míst, ale k nějakému druhu plýtvání. Nehodlám zde široce argumentovat, protože k tomu blog neslouží. K tomu slouží díla a učebnice uznávaných národohospodářů, což jsou samozřejmě autoři naprosto jiní, než současní ekonomičtí analytikové, poradci všeho druhu, či dokonce pracovníci ratingu. Dovoluji si v této souvislosti konstatovat jediné. Aby podniky daly práci zaměstnancům, k tomu potřebují mít nové a nové zakázky, čili objednávky na své výrobky a služby. Nadbytek peněz a tedy i jakékoliv slevy v odvodech, jim k získání zakázek absolutně nepomohou. Takže peníze, které nebudou muset odvést státu, nebudou moci spotřebovávat na výplatu mezd, takže je prostě prohospodaří. V lepším případě uspoří na ještě horší časy. Za včerejší text o politice ČEZu jsem byl dokonce dost nevybíravě napaden. Prý vůbec nerozumím podstatě podnikového hospodaření, založeném na principu úvěrovaných investic. I kdyby to bylo nastokrát pravdou, odpovídám tímto anonymnímu pisateli, že v krizové době je prioritní povinností ČEZu snižovat všem spotřebitelům ceny elektřiny, zvláště nyní, když ve světě již delší dobu ceny stále klesají. Podle odhadu odborníků by ČEZ mohl ihned snížit ceny o celou pětinu. Jenže to by stát, čili Kalousek a Topolánek, nemohli rozhazovat plnými hrstmi podpory krachujícím firmám a získávat si tak nové voliče.
ČEZ PŘÍKADEM ROZHAZOVAČNOSTI
Největší ekonomický moloch v ČR vykazuje za loňský rok rekordních 47,4 miliardy korun čistého zisku. Nebýt krize, tak prý měl být ještě o milion vyšší. K jeho vytvoření byli fakticky všichni občané země sprostě donuceni, neboť elektřinu nemohou nakupovat třeba od Číňanů, kde je určitě levnější. Mnohem děsivější je však sdělení, že ČEZ i letos většinu zisku rozdělí mezi své vlastníky. Jinými slovy, že finanční prostředky budou bohapustě prožrány. Při čemž největším žroutem je stát, který si určitě v této krizové době naordinuje dividendu v maximálně možné výši, tedy až 30 miliard. Jako malospotřebitel a tedy maloučko okrádaný, bych možná neměl připomínek k hospodaření ČEZu, pokud by veškerý zisk byl investován do budoucích výroben elektřiny. Vždyť každá elektrárna je drahá a ty potřebné jaderné dokonce neúměrně, zvláště když by se do nich započítávala cena likvidace vyhořelého paliva a konečně i celé elektrárny po skončení provozu. Na aktuálním chování ČEZu si tedy lze ověřit všechny ty rádoby vědecké liberální postuláty o racionálním chování účastníků trhu. Především pak samozřejmě těch monopolních. A Topolánkův stát nám tak v praxi demonstruje, že stát je skutečně špatným hospodářem. Spotřebuje všechno to co vydělá a na nutné investice si pak vypůjčí. Jen aby měl vždycky od koho.
PODRAZÁCKÝ NÁVRH VLÁDY
V minulém týdnu poslala vláda do sněmovny balík návrhů reagujících na krizi. Všechna opatření navrhli členové vládou sestavené grupy NERV, zastupující všestranné podnikatelské zájmy. Premiér této občanům sloužící vlády prý ve skupině rádců nepotřeboval názory nějaké uklízečky, takže do ní nebyl zařazen nikdo z odborů, pokud za odboráře nepovažujeme Rusnoka, typického to představitele lumpeninteligence, sloužící do roztrhání těla každému zaměstnavateli, ať už jím byl ÚV KSČ, polistopadové odbory, Zemanova vláda, či nyní velká pojišťovna. Ve slušné zemi by Toplánek už jenom za uvedené veřejné prohlášení musel okamžitě rezignovat. Ovšem naše médi, ta mu naopak nabídla funkci premiéra EU. Ale zpět k vládnímu návrhu. Vláda navrhuje dvě zásadní protikrizové cesty. Snížit příjmy státu a ušetřené prostředky přidat podnikatelům v bláhové naději ortodoxních liberálů, že fabrikanti je neprožerou, a jejich manažeři neukradou, ale naopak hnáni svou všeobecně známou lidumilností, je použijí jen ku prospěchu potřebných. Vrchní vládní demagog Nečas z tohoto hlubokého přesvědčení oznámil veřejnosti, že navrhuje snížit podnikatelům, nikoliv však zaměstnancům, odvody do sociálního pojištění o celých 18 miliard, což podle jeho ideologické víry prý zajistí až 70 tisíc pracovních míst. Větší nesmysl aby pohledal. Bylo by ale dobře, kdyby to byl jen nesmysl. Ono jde ve skutečnosti o promyšlený podraz. Dneska, v době krize, se údajně v záchraně pracovních míst snižují příjmy do sociálních fondů, i když titíž demagogové již celá léta tvrdí, že v nich je takový nedostatek peněz, že je nutná reforma penzijního systému. Vláda tedy sprostě zneužívá krize, aby si usnadnila argumentaci, že na důchody skutečně nejsou peníze. ODS tak zdárně pokračuje v Klausem nastolené ideologické formě vládnutí. Vždyť již jeho vláda jenom proto, aby dokázala platnost liberální teze že stát je špatným hospodářem, sama jako ovladatel státu, pro platnost liberálních učebnic zruinovala průmysl i zemědělství této země.
SMĚŠNÁ DEMONSTRACE
Nezaměstnaní, bývalí zaměstnanci zkrachovalých skláren skupiny Bohemia Crystalex Trading, se v první pracovní den tohoto týdne srotili před sídlem předsednictva vlády, aby tam v chladu a dešti protestovali proti jejímu nezájmu o jejich osudy. Do demonstrace je vedli podnikoví, odborářští bossové. Titíž předáci, kteří po celou dobu existence továren seděli v jejich správních radách, aby si pohlídali hospodaření, jež má zaměstnancům zajišťovat trvalou práci. Demonstraci veřejně podpořili dokonce nejvyšší předáci odborových svazů a Štěchovovy centrály, tedy titíž, kteří za odbory vyjednávají v tripartitách o všech zákonech, jež se dotýkají zájmů zaměstnanců. Dovoluji se všech těch až příliš dobře placených funkcionářů proto zeptat, jak to!! Jak to, že zaměstnanci nebyli na ekonomickou realitu svých podniků včas upozorněni?! Jak to, že do tak zvaného insolvenčního zákona nebylo odborářskými vůdci prosazeno, aby při krachu podniku byli přednostně uspokojeni zaměstnanci a to nejen výplatou mezd, ale i odstupného?! Za co vlastně platí zaměstnanci ze svých kapes odborářské pohlaváry??!! Přece jen a jenom proto, aby předem ochraňovali jejich zájmy a ne aby je, až je pozdě, vedli k ubožáckému hulákání na ulicích. Demonstrace a jiné formy odborářského nátlaku mají smysl, jsou-li preventivní. Až už dojde k nejhoršímu, pak jsou směšné. Bossové proto měli kupříkladu za svatou povinnost vést všechny odboráře do ulic ještě před projednáváním insolvenčního zákona, pokud sami neměli dostatek sil prosadit do něj prioritu zaměstnaneckých nároků, před požadavky bank a dalších bohatých věřitelů. To bylo jejich základní povinností. A podnikoví předáci, ti zase měli za povinnost informovat zaměstnance před krachem natolik včas, aby pracující mohli kupříkladu podnik převzít do svých rukou, třeba i násilím, jak se již stalo i v zemi našeho vzoru – USA. Jenže to by museli být skutečnými odborovými bossy a ne kancelářskými krysami.
AMERICKÉ ZÁKONY CHRÁNÍ ZLOČINY FIREM
Ve válce s Vietnamem se snažila USArmy zničit tropickou džungli, která vytvářela skvělý úkryt pro partyzány, ba i regulérní armádu Severního Vietnamu. Americké letectvo proto nad jejími lesy vylilo tisíce tun defoliantu s názvem Agent Orange a dalších herbicidů. Při tom se již tehdy vědělo, že jmenované látky jsou karcinogenní. Později byly proto spojovány s růstem výskytu rakoviny, diabetu a s výskytem porodních defektů, výskytem rakoviny prsu a prostaty mezi potomky vietnamských civilních obětí i amerických vojáků. To vedlo jednak americké veterány, tak také vietnamské občany k podávání žalob na výrobce těchto látek, známé to gigantické koncerny Dow Chemical, Monsanto a další. Nejvyšší soud USA nedávno ve věci vynesl konečný verdikt. Nárok na odškodnění se zamítá. Ne snad proto, že jsou následky nedostatečně průkazné, ani proto že je snad čin promlčen, ale proto, že armádní dodavatelé, kteří ozbrojeným silám dodávají škodlivé látky a výrobky, jsou chráněni zákonem. Celý příspěvek
OBAMA BISMARCKOVATÍ
Mezi sociálními filosofy a sociology se traduje, že Bismarck v Německu podlomil vliv marxismu tím, že zavedl penzijní pojištění. Já ale za opravdové bismarckovatění považuji docela jinou jeho mocenskou technologii. Odvozuji ji od kancléřova citátu: Politik může lhát ve třech případech, PO lovu, ZA války a PŘED volbami. Tuto praxi nám vzorově předvedl kupříkladu Topolánek svou předvolební Smlouvou s občany, kterou představil voličské veřejnosti 31. 5. 2006. Už v březnu následujícího roku ale s upřímností, čti drzostí, sobě vlastní prohlásil, že krystalicky čisté sliby, kterými ODS lovila na svou předvolební mucholapku, dokonce ani ekonomicky nebyly možné. Jinými slovy řečeno vy voličští hlupáci, jste si měli naše sliby umět přepočítat. Jak se zdá, i nový prezident USA navštěvoval jakousi Bismarckovskou školu. Ze slibu o likvidaci Guantánama se vyvinulo pouze jeho přesídlení. Ze základního předvolebního slibu o odchodu Amerických vojáků z Iráku do 16ti měsíců nezbylo dokonce vůbec nic. Něco vojáků odejde až v srpnu a i potom tam zůstane minimálně 50 tisícovek omaskáčovaných Amíků. Demokratičtí poslanci jsou tím zklamáni a neskrývají své rozladění, řečeno velmi diplomatickým jazykem. Typuji, že emočně disponovanější černoši se oproti nim neobyčejně naštvou, až jim dojde, co jim to vlastně Obama v sobotu řekl, když prohlásil, že krize sice zvyšuje nezaměstnanost černých pětkrát víc než bílých, ale že vláda sama na řešení všeho nestačí, že se i oni sami musí také přičinit. Nadšení ze zvolení Obamy bylo u černých určitě víc jak pětkrát vyšší, než u bílých, takže jejich rozčarování nemusí dopadnout dobře nejen pro samotného Obamu, ale i pro celou Ameriku.