JAK VEN Z FINANČNÍHO MATENÍKU?

Současný stav globálně finančních toků mnozí považují za krizi horší té, jež postihla bohatý svět před zhruba sedmdesáti lety. Což by skoro ideálně potvrzovalo Kondratěvovo učení o dlouhodobých cyklech kapitalistického hospodářství. Mne osobně dnešní situace finančních sfér pouze utvrzuje v celoživotním přesvědčení, že svobodný trh je největší absurditou lidských dějin. Nejde jenom o paradox, že tvor sám sebe pyšně prohlásí za homo sapiens sapiens a při tom nechává sám sebe celá staletí mlátit jakousi neovladatelnou rukou. Jde o tvrdě reálnou absurditu, podle níž by člověk měl spíše nést označení homo stupidus stupidus. Nebylo by proto konečně od věci, kdybychom se v této, pro bohatý svět krušné chvíli, pokusili udělat alespoň trochu jasno v pojmech, což by mohlo vytvořit šanci na nové chování všelidského společenství, dokonce dneska již globálního. V prvé řadě si konečně uvědomme, že kapitál není totéž co kapitalismus. První je součástí lidských dějin po celá tisíciletí, druhý teprve něco přes dvě století. První je mezilidským vztahem, zaručujícím vlastníkům bohatství přisvojovat si výsledky činnosti jiných. Druhý je zotročením veškerého lidstva neviditelnou, leč o to citelněji vnímanou, rukou trhu. Kapitál je tedy živel, oproti jiným se odlišuje pouze tím, že je živlem lidským a ne přírodním. A o živlech platí, že jsou člověku a lidstvu dobrým sluhou, ale špatným pánem. Kapitál proto musí být ovládán člověkem a ne vládnout člověku, ba celému lidstvu, jako se to přihodilo v kapitalismu.  Z této perspektivy byl pak sovětismus pouze snahou o post-kapitalistické ovládání kapitálu, které se nepovedlo. A proč se nepovedlo, to se dosud nikdo ani nepokusil seriozně prostudovat, nadtož lidstvu dokladovat. Chceme-li se zbavit zel současnosti, čili globální nadvlády kapitalismu, čti stupidního zotročení rozumného člověka živelným trhem, musíme se zbavit institucí, které celý kapitalismus definují. Což sice nebude ještě znamenat zbavení se kapitálu, čti zneužívání člověka člověkem, ale alespoň zabránění zotročování veškerého lidstva, čili svobodného člověčenství, tržní anarchií.

KDO ZVOLIL OBAMU?

Prezidentská kampaň prvního Afroameričana v Bílém Domě byla nejdražší v celých dějinách země. Nejzajímavější na tom je, že rovněž poprvé v dějinách země demokratický kandidát, čti, podle evropských měřítek socan, obdržel největší příspěvky na svou kampaň od mamutích koncernů, Wall Streetu, a co je obzvlášť překvapivé, od velkých newyorských právnických firem. Za tyto peníze byla následně kolem Obamy médi vytvářena virtuální realita, stimulující rozhodování většiny voličů. A tak fakticky byl zvolen jakýsi virtuální obraz Obamy. Podle americké tradice je prakticky jedno, zda zvítězí demokrat či republikán, protože volby v USA jsou svou metodou bolševické, voliči totiž rozhodují pouze o tom, kdo bude řídit a kdo bude vyřízen. Navíc v poslední době i o tom, kdo bude globálním imperátorem. Přesto není nezajímavé, jak se Obama během své dvouleté kampaně měnil, ba učinil až čelem vzad. Především od obhajování práv Palestinců přešel k podpoře Izraelských vojenských zásahů vůči Palestincům. Otočil svůj vztah i k muslimům, navštívil stovky kostelů všech možných vyznání, ale ani jedinou mešitu. Zásadně se postupně odvrátil od desítek milionů chudých, z nichž vyšel. Ve své kampani se obracel výhradně na střední třídu, chudé nevzpomněl ani jednou. Takže byl zvolen především těmi, kteří uvedené obraty ocenili. Podle toho se dá  rovněž očekávat, co po něm bude vyžadováno. Takže se ne již virtuálně, ale brzy reálně dovíme, co se ve skutečnosti skrývalo za heslem jeho kampaně o naději a změně.

ZLIDOVĚNÍ KOALIČNÍ VLÁDY?

Ultraliberální česká vláda, jako jedna z posledních v Evropě, se konečně uvolila v současné finanční motanici, pojistit vklady svých občanů. Na první pohled velice lidové opatření, v němž stát dává garance pouze na vklady do částky 50 tisíc eur, čímž jakoby říkal, vy nejbohatší si chraňte své úspory, jak umíte. Jenže! Podle průzkumů z několika posledních let celé dvě třetiny domácností, jenom tak tak vychází se svými příjmy. Ty s vysokou pravděpodobností nemají uloženu ani částku 7 tisíc českých korunek, protože pro 40% českých domácností, podle docela nedávného průzkumu, by bylo neřešitelné uvedenou částku jako mimořádný výdaj uhradit. Připočteme-li k tomu, že zadlužení našich domácností se úspěšně blíží k bilionové hranici, máme lepší pohled na zmiňované lidumilné rozhodnutí vlády. Jelikož ona sama žádné finanční prostředky vytvářet neumí, může garantovat vklady nejvyšší střední třídy, tedy především své, z prostředků vybraných daněmi, které platí i všichni ti vzpomínaní v mém příspěvku, tedy až po uši zadlužení, nebo žijící absolutně bez úspor, ze dne na den.  

PODIVNÉ MLČENÍ EKOLOGŮ.

Za běžný rok jsou poštovní schránky obyvatel naší země naplněny reklamními letáky v odhadované ceně osmi až devíti miliard. Řečeno jinak, bez této nezbytnosti svobodného, čti bezhlavě fungujícího trhu, by mohlo být všechno zboží o tuto částku levnější. Jelikož jsem prožil minulý režim, v němž byl neustálý nedostatek papíru, jsem velice překvapen, kde se najednou vzalo jeho obrovské množství k tak prokazatelnému plýtvání. A ještě víc jsem překvapen tichostí ekologů. Jsou na jedné straně odhodláni bojovat za kdejakého brouka, či žábu, ale tady mají denně před očima výsledky zničení tisíců kilometrů čtverečních lesů a oni nic. Že by vlastnili reklamní agentury? Nebo jsou rádi, že mají práci dřevorubci, reklamní výtvarníci a pošťáci?  

DEVADESÁT JEDNA LET.

Není to zas tak dávno, kdy v tento den byli mocní v ČSSR v jednom kole. Sice výročí VELKÉ ŘÍJNOVÉ SOCIALISTICKÉ REVOLUCE nebylo uznávaným svátkem našeho státu, jako nynější výročí VELKÉ LISTOPADOVÉ SAMETOVÉ REVOLUCE, ale vždycky se každoročně až pompézně připomínalo. Šlo přece o státní svátek ochránce našich tehdejších mocných a protektora pro všechny ostatní. Takže naše, jako vždy lokajské sdělovací prostředky, se mohly potrhat servilitou.  I letos se tentýž den rýsoval jako důvod k servilnostem, i když už skoro dvacet let k jinému protektoru. Občané USA si totiž volili prezidenta. Jenže si ale zvolili naději slibující změnu. Sice k radosti většiny našich občanů, leč k malému nadšení vládní moci a jí posluhujících sdělovadel. Takže dneska výrazně chybí slavnostní atmosféra. To jenom v Rusku řadoví občané pořád skoro ze tří čtvrtin považují tento den za slavný a ruská komunistická strana jej okázale oslavuje. Aby bylo přehlušeno uctívání VŘSR, vymyslela Putinova vláda před čtyřmi lety jiný velký den. Našla jej ve 4. listopadu a vyhlásila jej státním svátkem Ruské federace. Byl nazván Dnem národní jednoty na připomínku vyhnání Polských vládců z Kremlu v roce 1612, které podle současné moci ukončilo období bezvládí a chaosu. Pro nás i tady lze vidět odpověď pro dlouhodobou nenávist Poláků vůči Rusům.

NOVÝ KANDIDÁT DO KLUBU DAREBÁCKÝCH STÁTŮ.

Bushovci na konci své oktády vyřadili z klubu darebáckých států Korejskou lidově demokratickou republiku. I pro ně bylo neúnosně dehonostující vydávat takový ekonomicky bezvýznamný ministát za ohrožení bezpečnosti jediné vojenské hypervelmoci a hospodářské supervelmoci. Jelikož ale z celé grupy darebáckých prakticky už vypadli všichni kromě Íránu, stojí za úvahu doplnit ho dalšími jmény. Jedno se nabídlo samo. Je jím Kuba. Nedávno totiž oznámila, že díky dokončení výzkumu ropných zásob v okolních mořích, má ostrov k dispozici víc zmíněné nejstrategičtější suroviny, než tvoří zásoby v samotných USA. Celý svět až příliš dobře ví, že kategorii darebáckých vytvořili bushovci jako burku, s jejíž pomocí se snažili zakrýt pravý důvod svých vojenských invazí, jímž bylo ovládnutí ložisek ropy i v těch nejvzdálenějších oblastech světa. A teď se jim jedno objevilo přímo pod nosem. Američanům stačí nyní jenom zařvat nějakou novou verzi Čapajevovského Urá.

NEJVĚTŠÍ ZVRÁCENOST SOUČASNÉHO REŽIMU.

Na skoro dvacetileté éře nového politického režimu je hodně jevů, které jsou v konečném důsledku pro naše společenství patologické. Začalo to hned v prvých dnech Havlovým zneužitím znalostí tajných služeb v nejvyšší politice. Pokračovalo především Klausovou degradací národohospodářství na demagogii politické ekonomie neoliberalismu. Nějaký čas se pak zdálo, že reálným, zločinným vrcholem polistopadového vývoje bude okradení lidu země o kdysi státní, čili prakticky veškerý majetek národa, který nová moc svévolně převzala do své správy, aniž k tomu měla jakýkoliv, nadtož pak demokratický mandát. Uloupení národního bohatství a jeho následné přerozdělení omezenému počtu známých, ale ještě pořád nebylo vrcholem zločinnosti dnešního režimu. Ba ani pozdější Zemanovo oddlužení bank, formou prakticky jednorázovou dotace a ne půjčky, nebylo završením zvráceného chování současné moci. Nejnehoráznější zvrácenost naší společnosti se bez obalu provalila až nedávno a jak bývá v takových případech obvyklé, pro většinu lidí skoro nepostřehnutelně. Konkrétním průvalem byl pohřeb jakéhosi Kočky. Veřejnosti byla jedinou skutečnou mocí v době míru, tedy televizí a médii vůbec, předložena informace o pohřbu jmenovaného neznámého, jemuž rodinný klan vystrojil pohřeb, jehož cena převyšovala celoživotní příjmy naprosté většiny občanů naší země. Kdo to vůbec byl? čím si odsloužil takové plýtvání? Jak to, že mezi námi jsou za necelých dvacet let už takoví, kteří mají na tak nehorázné rozhazování, když je doslova vedle nich několik set tisíc dětí, které trpí hladem, což za minulého režimu absolutně nebylo?! Tato nová třída je v naší zemi výslednicí Havlovské politické praxe, Klausovské ideologie a Zemanovského reálného hospodaření. Čili utajené moci, rozkradení bohatství a podpory nejbohatších z veřejných prostředků. Ale aby nebylo mýlky, to, že mezi námi jsou nehorázně bohatí a tragicky bědní není největší zvráceností polistopadového systému. Ba ani to, že mezi nejbohatšími jsou i zločinci, ba mafiáni. Největší zvráceností je, že naše sdělovací prostředky i z těchto zrůdných extrémistů vytvářejí celebrity, ba dokonce V.I.P. neřku-li je prezentují jako jakousi novou nejvyšší vrstvu společnosti.

RIZIKO OBAMOVA VÍTĚZSTVÍ.

První Afroameričan jako obyvatel Bílého domu je významným rizikem pro celý svět. Člověk, který nese stigma otroctví a je navíc sporné jeho americké občanství, bude ke skrytým, leč jediným reálným vládcům nejbohatšího impéria mnohem vstřícnější než by mohl být sebevědomý, bílý, staroameričan. Jmenované tajné síly země velice dobře věděly, proč nesmí získat nominaci kupříkladu Clintonová. Riziko zvolení Obamy není vůbec spekulací z jiného světa. Ne nadarmo osobnosti znalé zahraniční politiky USA a mezinárodní situace vůbec, jako například Madeleine Albrightová, Joe Biden, Colina Powell, několikrát v posledních dnech opakovaly, že Obama bude krátce po nástupu čelit velké mezinárodní krizi. A o jakou krizi může jít? Jen o jedinou. O válku, navíc válku s významnou zemí, tedy minimálně s mocností. Velká válka je totiž vždycky nejspolehlivějším řešením každé finanční krize. Masy se nebouří, protože jejich strádání neplyne z krize, ale je důsledkem válečných útrap. Ale hlavně. Současné tajné vládnoucí klany na válce vždycky vydělají. Jako například vydělala finanční společnost Carlyle Group na dodávkách zbraní pro agresi v Iráku už stovky miliard. Že v ní mají své peníze jak rodina Bushe, tak bin Ládina je už jenom dokreslujícím detailem o silách, které dneska v globálním světě vládnou.

PROČ DOŠLO KE GLOBÁLNÍMU FINANČNÍMU ŠÍLENÍ.

Všechna média se snaží veřejnost přesvědčit, že současné finanční těžkosti některých zemí způsobila neodpovědnost bankéřů a jejich rozhazovačnost ve oblasti hypoték. Není to pravda, v žádném případě to není pravda. Ba ani jako zástupný problém to není pravda. Jediným skutečným důvodem současného stavu je totální zbankrotování válečné politiky Bushistů. Podle jejich předpokladů již několik let měly stomiliardové zisky z těžby irácké ropy plnit trezory Amerických bank. Jenže se všechno zvrtlo a finanční toky jsou naprosto obrácené. Do Iráku již mnoho let plynou stamiliardy z USA na vydržování mezinárodních žoldáků, kteří se ani moc nesnaží přijít o tak dobrý džob a svou neúspěšností prodlouží válku až snad k totálnímu finančnímu bankrotu samotných USA. Což by mně osobně vůbec, ale vůbec nevadilo.