HRANICE DEMOKRATIČNOSTI VOLEB

Zaujala mne zpráva o posledních volbách do senátu, ve které se konstatovalo, že zářijových doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu České republiky na Praze 10 se v prvním kole účastnilo 15,8 procenta voličů. Ve druhém kole těchto voleb pak účast klesla dokonce na pouhých 8,75 procenta. Konkrétně to znamenalo, že vítězce „voleb“, Ivaně Cabrnochové z volebního spojenectví Strany zelených a ČSSD ke zvolení do Senátu stačilo pouhých 3664 hlasů, tedy ani ne pět procent voličů. Její protikandidátce Janě Duškové z hnutí ANO pak dalo hlas 3532 voličů. Celkem 76 431 voličů k volebním urnám vůbec nepřišlo. Při volbách do senátu je tradičně voličská účast nejmenší. V prvním kole tak třetinová, jíž se účastní obvykle podporovatelé všech kandidujících a ve druhém, pak už přijdou jen příznivci jednoho ze dvou kandidátů. Jelikož jsem odpůrcem senátu, navrhoval jsem již dávno přijmout zákon, který by limitoval zvolení senátora účastí voličů. Pokud by v druhém kole voleb nepřišlo k volbám víc jak 50% občanů, nebyl by do senátu nikdo zvolen a tak by tento zbytečný sbor časem zanikl přirozenou cestou. Jenže v posledních obdobích i při ostatních volbách se účast voličů katastrofálně snižuje. V těchto případech ale nelze užít metodu přirozeného zániku voleného orgánu. Naskýtá se při tom otázka, kdy jsou volby ještě demokratické a kdy už jsou něčím naprosto jiným. V demokraciích se volí zastupitelé občanů, ovšem je otázkou, koho vlastně zastupují funkcionáři, které přišlo zvolit méně jak deset procent občanů. Radikální odpůrci zastupitelské demokracie se nechávají slyšet, že už jde o demokratku a ne demokracii. V každém případě jde, podle mého soudu, o takovou pasivitu občanů, která by měla politiky varovat. Něco prostě není v pořádku. Já tvrdím, že zastupitelská demokracie se už přežila. Nastal čas k uzákonění nového politického systému. V každém případě by o něm měla neprodleně začít všeobecná diskuse všech občanů. Jinak se jednou stane, že k volbám přijdou pouze kandidáti a jejich nejbližší rodinní příslušníci. A to by skutečně už připomínalo třeba feudální dynamismus.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „HRANICE DEMOKRATIČNOSTI VOLEB

  1. Tady nesouhlasím. Ta věc má více rovin. Tak, že by …takovou pasivitu občanů, která by měla politiky varovat… pasivita občanu varovala – to tedy určitě ne. Vždyť pasivita občanů je kýženým cílem politiků! A volební účast? Ti, co se nezúčastnili, dali ostentativně najevo, že je jim výsledek šuma fuk. A důvod? Nejčastěji je slyšet…“co zmůžu, když se voleb zúčastním? Kandidátky se sestavují v sekretariátech politických stran. Můžu být stokrát přesvědčen, že ten a ten je lepší, ale když nemá podporu zavedené partaje, tak je v …“ Zastupitelská demokracie je v pořádku pokud existuje její kontrola – to už je zase můj koment. A tady se naskýtá možnost tu kontrolu opravdu dosadit pomocí prvků přímé demokracie – psasl jsem to u Vlka , jak to opravdu chodí ve Švýcarsku – kde je také malá volební účast a přesto spokojenost se systémem nemá na světě obdoby. Jde o to zavést nástroje, které legimitizují názory menšiny! Jenže to je to, čeho se politici strašlivě bojí. A protože tahle země (míním ČR) sluje tím, že její obyvatelé dávají přednost ideologickým schématům před kritickým myšlením (čest výjímkám!) – tak se jenom bolševictví přelilo zleva do prava. Podívejte se na diskusi v tom článku. Je tam nick jezevec – cituji:…takže pokoušet se do česka naroubovat švýcarskou demokracii, s hypertrofovaným referendem, je myšlenka leda xmíchu, nejen proto, že po ní nejvíc volá ireálný tlučhuba a rasista pitomio, a uže jen proto je třeba se míti na pozoru…Bolševik až na půdu. Velký kormidelník (a spousta malých) zaveleli Okamura je Pitomio – jak snadné. A to je pán drobný podnikatel, žádné „velké zvíře.“ Když jsem byl v koncem padesátých let na vojně, tak do mě mazáci tloukli: „Pamatuj, že v bordelu se nejlépe žije!“ A vytvářet ten bordel – tedy uměli – to se jim muselo nechat.
    Už jsem se rozpovídal nad míru. Zase někdy jindy.

  2. Rozšířil jste téma. Mne pouze zajímá, kde jsou hranice demokratičnosti v účasti voleb v systému zastupitelské demokracie. Kontrola zastupitelů formou přímé demokracie je úplně jiným tématem, stejně jako respektování zájmů menšin. V prvém případě je hlavní otázkou uzákonění oněch kontrolních mechanismů, v druhém pak jde spíše o morálku, než politiku. Obojí potřebuje onu všeobecnou debatu velké části občanů. Nakonec jediná poznámka. Nežil jsem ve Švýcarsku, jen jsem ho několikrát navštívil. Od té doby si ho neidealizuji. Spokojenost občanů je tam dána bohatstvím země.

    • Domnívám se, že byl můj příspěvek nepochopen. Hranice demokratičnosti nelze posuzovat (dle mého názoru) počtem účastníků voleb, ale jenom jejich možnostmi vnucenou volbu ovlivnit. To byl – ve zkratce – obsah mé námitky.

  3. Už titulek mého textu je zavádějící. Mělo v něm být slovo „zastupitelské“. V žádném případě totiž nepíši o demokracii, protože to je vágní, až nic neříkající pojem. Měl jsem na mysli politický režim zastupitelské demokracie a ptal jsem se, kde je limita její demokratičnosti v účasti voličů. Jestliže je zvolen zástupce lidu pouze 5ti procenty voličů, nějak jej nemohu vnímat jako opravdového zastupitele. Alespoň já ne.

Napsat komentář: Leo K Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *