Neměl jsem ani tušení, kolik lidí sleduje můj blog. Takže přece jenom budu pokračovat, ale jak jsem již naznačil, nikoliv denně a někdy raději s delšími, i když mnohdy velmi nehoráznými texty.

Dneska ale ještě něco k Ukrajině. Putin nedávno požádal parlament, aby mu odebral právo vojenského zásahu na území Ukrajiny, v čemž mu bylo vyhověno. Je to formalita, protože Rusko tam prakticky může zasáhnout i tak a na druhé straně byl Vladimír Vladimírovič zákonodárným sborem ujištěn, že mu zmíněné právo může být kdykoliv okamžitě vráceno. Ruská armáda by opravdu mohla vstoupit kdykoliv na Ukrajinu a její východní a jižní část připojit k Rusku. Západ by se sice v médiích doslova uštěkal k vzteku, ale reálného by nic proti Rusku podniknout nemohl. Putin ale dobře ví, že Rusko, jako každá historicky dlouhodobá velmoc má čas. Ukrajina a možná dokonce celá, jí neuteče. Události letošního roku v tomto hraničním teritoriu mezi Západem a Východem totiž natolik rozdmýchaly vášně, že jsou nezapomenutelné na dobu několik budoucích generací. Rusko, které se nyní přiklání k ČLR, aby ji podpořilo v soupeření s USA v prostoru Pacifiku, se nyní pouze potřebuje co nejvíce oprostit od ekonomické závislosti na obchodu s Evropou. Jakmile bude postaven velmi finančně náročný plynovod a ropovod do ČLR, může pak „ruskou“ část Ukrajiny dostat prakticky bez jakéhokoliv rizika. Vždyť už v březnu letošního roku dostaly USA prostřednictvím zpravodajských služeb z ČLR sdělení, že při nevybíravém sankčním tlaku na Rusko, se ČLR postará o odvetu. Mimo jiné má totiž tolik amerických dluhopisů, že by za ně koupila nejen Aljašku, ale i Floridu, či jiných několik států Unie. Po vzniku energetické pupeční šňůry mezi ČLR a Ruskem, vliv Evropy na Ukrajině nebude muset už Rusko vůbec zajímat. Evropská Unie dneska totiž nemá ve skutečnosti Ukrajině co nabídnout. Jen ji zaplaví svým spotřebním zbožím, na jehož kupování jí půjčí peníze. Zničí tak i ten malý domácí průmysl v zemi. A samozřejmě zničí i jeho naprosto neefektivní zemědělství, protože i v této oblasti se musí zbavit své nadprodukce, aby uchránila vlastní agrosektor a snížila svou nezaměstnanost. Průmyslové podniky Ukrajiny, které jsou svázány s Ruskými, především s jeho vojenským komplexem, budou jedinými možnými zachraňovateli vlastní Ukrajinské produktivní ekonomiky, takže je jen těžko někdo zruší, když její produkci Západ v žádném případě nepotřebuje. A Američané? Ti nemají vůbec šanci se v tomto prostoru jakkoliv etablovat. Stačilo kupříkladu, aby jejich lodička připlula „chránit“ své sportovce při olympiádě v Soči a hned se dohodlo Turecko s ČLR na tvrdé blokádě průlivů v Dardanelách a Bosporu. Obyvatelstvo superkontinentu Asijskoevropském už je dneska natolik emancipované, že se nenechá ani ovládat Evropu ani si diktovat zpoza oceánů.