Na první pohled to v listopadových dnech roku 1989 vypadalo, že údajní komunističtí vládci jsou střídáni velvyslanci pravdy a posly neerotické lásky. Ani ne za rok už bylo jasné, že nomenklatura KSČ byla ve skutečnosti poražena velekněžími svobodného trhu a uctívači zlatého telete, mamonu. V konečném stavu to dneska vypadá, že reálnými vládci je nepočetná skupinka konkrétních osob predátorské praxe bezohledného zisku. Klasickým příkladem je soudně uznaný grázl Bakala. Od počátku měl na své bojové korouhvi Václava Havla, div ne jako následovníka svého svatého jmenovce, ale určitě alespoň pokračovatele TGM. Obé bylo největší urážkou, jaké se jmenovaným kdy dostalo. Jako úspěšný účastník křižáckého privatizačního tažení získal mimo jiné tisíce bytů na Ostravsku v ceně automobilových ojetin. Ročně na jejich provozu nyní vydělává stamiliony. Za ně pak je ochoten vybudovat kupříkladu knihovnu svého „přítele“ Václava Havla v ceně přes 200 milionů korun. Při tom třeba v jednom z »Bakalových bytů« v Havířově, kde umírá osmdesátiletý, bezvládný havíř Mikuláš Pyntiem, nemá „Bakalova“ služba peníze na výměnu padesát let staré kuchyňské linky. Zato měl Bakala dost peněz, aby před volbami v roce 2010 poslal na účty ODS, TOP 09 a Věcí veřejných dohromady 28,5 milionu. Vyždímal je mimo jiné z obyvatel bytů 2+1 druhé kategorie, v nichž nájemníci platí přes šest tisíc měsíčně. Musí si sami topit a nemají teplou vodu. Zato jeden z evropských poslanců a ještě nedávných kandidátů ODS na prezidenta, Evžen Tošenovský, si v Bakalově společnosti OKD vydělal 3,2 milionu za to, že se pětkrát v roce zúčastnil zasedání dozorčí rady, kde nehájil zájmy občanů, ale pana majitele. Tak by se dalo pokračovat. Už těch pár příkladů ale jednoho z nejbohatších Čechů dobře vykresluje. Pravda a láska, kterou se po vzoru Václava Havla léta oháněl, se Bakalovi přebohatě vyplatilo. Peníze investuje hlavně do těch, kdo mu mohou být užiteční. Sto tisíc nájemníků mezi ně určitě nepatří. Tito asociální zločinci jsou jedinými skutečnými vítězi listopadového převratu před víc jak dvaceti lety, jimž údajně vládnoucí politici musí buďto žrát z ruky, nebo dokonce lézt do zadku. Pro přesné pojmenování zrůdností polistopadových zbohatlíků nemá čeština dost výstižné slovo.