Tento blog mimo jiné čte člověk, kterému vadí, že neustále kritizuji Klause. Nejenom jemu, ale všem ostatním se stejným názorem bych chtěl sdělit, že Klause nekritizuji, nestojí mně totiž za námahu. Tvrdím jenom, že je to zločinec, který by v každé slušné zemi už nikdy nevyšel z vězení a v těch méně slušných by byl popraven. Toť vše. Stát podle liberálů, jejichž rétoriku Klaus po převratu veřejnosti vnucoval, prý je špatným vlastníkem. Proto se, aniž měl k tomu mandát, ujal coby samozvaný správce všeho bývalého státního majetku, vytvořeného převážně v dobách nadvlády KSČ. Podle mých znalostí tehdy Klaus o národohospodářství nevěděl vůbec nic. Proto se nebylo možné divit, že prosadil zesoukromničení onoho státního majetku, jednak cestou privatizace, ale i cestou revanše za znárodnění, nazývanou v politické novořeči postkomunistických vládců restitucemi. Prvním paradoxem této ekonomické operace bylo, že se Klaus a jeho nohsledi se sice necítili schopni řídit národní hospodářství, ale samolibě byli přesvědčeni o tom, že dokáží majetek nejen dobře prodat, ale dokonce získané finance výhodně investovat. Výsledek jejich činnosti je ale víc jak katastrofický. Stát po dokončení transformace, další to pojem z ekonomické novořeči současných pohlavárů, má dluh skoro jeden a půl bilionu korun českých. Právě tím všem občanům světa, nejen v ČR, polistopadoví vládci dokázali, že to ne stát, ale grázlové, kteří si jej samolibě přivlastnili, byli těmi špatnými hospodáři. Když pak nejdrzejší z nich, Kalousek, rozeslal občanům složenky k zaplacení částky 120 tisíc korun na uhrazení státního dluhu, tak americký ekonom George Mansfeld našim občanům vzkázal, ať každá z nás naopak požaduje po státu dva miliony, o které nás privatizací stát pod správou Klause, včetně Kalouska, okradl.