Tvrdím celá léta, že Češi jsou z většiny Švejci a z menšiny Cimrmanové. Samozřejmě, že ne všichni, ale výjimky jak víme, potvrzují pravidlo. Marně přemýšlím, kam zařadit odborové předáky. Před týdnem zahájili davovou konfrontaci s vládou a aniž čeho dosáhli, tak sebeuspokojivě zalehli k odpočinku. Prý budou v protestech pokračovat až na podzim. Teď asi pojedou na prázdniny na Malorku, nebo kam. Nevím, kdo je tvůrcem této taktiky, ale musel to být asi Švejk s Cimrmanem dohromady. Copak si odborářští pamponi fakt mysleli, že vláda sedne na zadek sotva se vyrojí pár desítek tisíc lidí do ulic Prahy a bude tam dvě či tři hodiny křičet? Mohli si být víc jak jistí, že vláda naopak zrychlí přepasírovávání protilidových reforem přes zákonodárný kolotoč. Pokud proto po prvním kroku neměli bossové odborů již nachystaný krok druhý, další a ještě další, neměli dělat ani ten první. Pouze se zesměšnili a nastoupili na sestupnou dráhu prestiže odborů u veřejnosti, která se po dlouhých letech začala letos zvedat. Odbory prestiž prakticky ztrácí dlouhodobě už od dob Falbra, kdy jako metodu veřejného působení nastoupily cestu podle doktríny vyjednávat, vyjednávat, vyjednávat, třeba až do samého sebezničení. Rozhodne-li se už ovládaný jednou k nátlaku, musí jej stupňovat až k vítězství, nebo totální porážce, která se buďto zapíše do dějin, nebo zburcuje svět. Zaštěkat a stáhnout ocas, to dělá jen pes, který bez pána neumí přežít.