Nejvyšší boss instituce dozoru nad Ústavou se nechal slyšet, že snížení platů ústavních soudců je ohrožením ústavnosti. Cynická drzost toho staříka, který již dávno měl být v důchodu a žít pouze z něho, nemá v této zemi příliš mnoho podobných. Při tom je faktickou pravdou, že největším ohrožením ústavnosti v naší zemi je především sám Rychetský, který si už zákon o Ústavním soudu ušil na svou osobu, protože v naší zemi chtěl hrát roli českého papeže. Jeho pracovní hypotéza o Ústavním soudu, podle níž ÚS má pravdu, i když ji nemá, je totiž největší zvráceností celé naší polistopadové demokracie, v níž si partička, vesměs staříků, hraje na jediné nositele zákonnosti a jejich náčelník si pak přisuzuje až papežskou neomylnost. Od samého vzniku ÚS považuji tuto instituci za popření demokracie jako vlády lidu. Každý, kdo si uvědomí, že posledním rozhodcem o legalitě, zákonnosti ba i ústavnosti má být jediný suverén – lid, musí náš ÚS považovat za minimálně autoritářský spolek, ne-li dokonce o diktátorskou kliku. Na tomto místě se sluší připomenout, že původní ústava revoluční Francie obsahovala princip, v němž všelidové referendum mělo právo veta k jakémukoliv zákonu. Lehce si tedy každý může změřit, jak daleko je současná demokracie od jejího původního občanského ideálu. Ideálem je nadřazenost všelidového referenda nad zákonodárci, zatímco u nás zákonodárcům diktuje jakási nevolená parta právníků.