Vstupem strany VV do nejvyšší politiky, se začalo u nás více hovořit o přímé demokracii. Pod tímto pojmem si naprostá většina lidí představuje především referenda a přímou volbu prezidenta a starostů. Jenže právě tyto konkrétní instituty jsou z hlediska přímé demokracie okrajové, ba až sporné. Navrhuji jiný přístup k přímé demokracii. A to v oblasti placení daní. Současný daňový systém spočívá v tom, že zákonodárci nařídí výše plateb a občan je musí plnit, nebo je trestán. O finančních prostředcích, jednou v dani odevzdaných, pak již občan nemá žádnou šanci rozhodovat. Jsou dokonce politologové, kteří zastávají názor, že zaplacením daně se občan těchto peněz absolutně vzdává a nemá proto nikdo ani právo pronášet onen známý slogan: To bylo zaplaceno z našich daní. Daňový systém je tedy principielně pořád stejný, jako v počátcích dějin, kdy daně vybírali pro panovníka jeho drábové a oni i panovník, pokud na něho nějaké zbyly, si s nimi mohl dělat, co chtěl. Pohled přímé demokracie může být zásadně odlišný. Jsem proto, aby se kupříkladu ze spotřební daně (alkohol, kuřivo a pohonné hmoty) hradily náklady na zdravotnictví. Z DPH pak třeba penze. Ostatní daně, které by byly povinně placeny podle daňového přiznání, by pak v něm měly jednu rubriku navíc. Asignační. Plátce daní by alespoň u jejich části rozhodoval, na co mají být využity, zda na zbrojení, či na policii, správu státu, politické strany, kulturu, sport atd. Časem by takto mohl občan rozhodovat i o určení části daně ze svého příjmu. Kolik by se vybralo na tu či onu činnost, tolik by se pak na ni také používalo. Jinými slovy občané by spolurozhodovali, která činnost státu se má utlumit a která může rozvíjet. Ale především by se konečně prolomilo odvěké pojetí daně, kdy jsou peněžní prostředky občanům násilně odebrány a mocní si pak s nimi mohou provádět, co chtějí.