Po posledních volbách se dostalo do nejvyšší politiky mnoho novociánů. Celé dvě třetiny sněmovny jsou lidé, kteří v ní dosud nebyli, ale především, na nejvyšší posty, včetně ministerských, se dostali lidé, kteří se dokonce vůbec dosud nevěnovali politice ani v neústavních funkcích. Dá se proto od mladé gardy očekávat leccos neotřelého, ale mnohem častěji spíše návrat k problémům, které byly v minulosti již dávno prodebatovány, takže s jejich otevřením se bude pouze ztrácet čas. Jedním z takových zlepšováků je názor, že lidé, kteří jsou hazardéři, by si měli z toho plynoucí zdravotní postižení hradit sami. Na první pohled myšlenka velice spravedlivá. Dokud se ale nezačneme ptát minimálně na dvě věci. Kdo je hazardér a kdo bude posuzovat, co hazard ještě nebylo a co již ano. Návrh ale má přesto racionální jádro. Činnosti, které mají vyšší riziko, by měly být zatíženy vyšší částkou pojištění. Jsem proto, aby provozovatelé adrenalinových atrakcí platili dodatkovou zdravotní daň. Stejně tak profesionální sportovci provozující sporty, v nichž je surovost fakticky legitimní. I rekreační provozování adrenalinových koníčků by mělo být zatíženo zdravotní daní. Třeba prostřednictvím cenové přirážky na jejich rekvizity. Systém by se dal celkem dobře propracovat tak, aby skutečně lidé, vystavující se vědomě vyššímu riziku, si na léčení jeho následků připláceli. Je to logičtější, než že si mají lidé připlácet na penze.